Darování vlasů na paruky pro religiózní sochy bylo dříve běžnou praktikou. Mexické zpodobnění Ježíše je ale jedinou sochou na světě, která má v ústech pravé lidské zuby. Unikát byl objeven při restaurátorských pracích.

Socha Krista Trpitele znázorňuje Ježíše, jak odpočívá před ukřižováním. Na podobných zpodobněních Ježíš většinou sedí a rukou si podepírá hlavu. Právě takto je zachycen Kristus z Mexika.

Umělecké dílo 300 let odpočívalo ve farnosti San Bartolo v malém městě Cuautlalpan. Nedávno ale bylo potřeba sochu Ježíše a několik dalších děl nechat zrestaurovat.

Umělecké práce byly proto převezeny do Národního institutu antropologie a historie v Mexiku (INAH), kde se jich ujala restaurátorka Fanny Unikel Santonciniová.

Kromě opravy barevné malby a zakonzervování dřeva, je součástí restaurátorských prací také rentgen uměleckých děl. Právě tato technologie odhalila překvapivé tajemství sochy Ježíše.

V ústech, která má dřevěný Kristus téměř zavřená, experti odhalili 8 zubů, a ne ledajakých. Poprvé měli historikové tu čest se sochou, která měla skutečné lidské zuby.

Darování částí těl bylo normální

Podle Fanny Santonciniové bylo dříve zcela běžné, že lidé darovali části těl církvi kvůli náboženským praktikám. Nejčastěji věřící do kostelů nosili vlasy, které se používaly k vyrábění paruk pro sochy světců. Podobným způsobem se používalo i oblečení.

Výjimkou také není, že významné osoby církvi přenechávaly i vzácnější části svých těl. Biskup z Guadalajary, Marcel Fernández například jeptiškám před svou smrtí daroval vlastní srdce. To bylo pak vystaveno v monstranci, kde ho mohly obdivovat jen řádové sestry.

Proč k podobným praktikám docházelo, se vědci mohou pouze dohadovat. Podle některých historiků darování částí lidských těl úzce souviselo s vírou v posmrtný život. Dary ale mohly být také pouze projevem vděčnosti vůči dané farnosti.

Kdo zuby daroval?

Když vědci zrentgenovali sochu Ježíše, nevěřili vlastním očím. Chrup byl v dobrém stavu, takže pravděpodobně patřil mladému a zdravému dospělému člověku. Kdo ale církvi věnoval dárek v podobě osmi zubů, je dodnes záhadou.

K soše se totiž nedochovala žádná dokumentace.  Experti proto mohou původ zubů pouze odhadovat.

Jednou z možností je, že chrup daroval nějaký oddaný farník. Zuby ale mohly pocházet i od více dárců. Jinou možností je, že podivný „dárek“ byl odňat nějakému předčasně zemřelému člověku.

Objevují se ale i hypotézy, že chrup mohl být proti vůli vytrhán nějaké oběti také násilím.

Kdo a proč obětoval své zuby, aby mohly být umístěny do úst religiózní sochy, se dnes už zřejmě nedozvíme. Zpodobnění Ježíše je samo o sobě k nerozeznání od ostatních děl tohoto typu.

Jedná se o dřevěnou malovanou sochu, která byla vytvořena kombinací klasických technik a místních materiálů. V Mexiku existuje celá řada podobných soch, a to nejenom zpodobnění Krista, ale i panny Marie a dalších svatých.

Proč si právě dílo ze San Bartola zasloužilo vylepšení lidskými zuby, je tak záhadou.