Na masivním dubovém stole se povaluje jeden z dalších horoskopů. Valdštejn ho už od úsvitu důkladně pročítá. „Zajímavé,“ mumlá si přitom pod nos. Více než kdo jiný totiž věří hvězdám.

Horoskop nechává několikrát vypracovat nejen sobě, ale údajně i těm, které hodlá naverbovat do svých služeb…Vysokého postu v armádě se tak dočká třeba Ottavio Piccolomini (1599 – 1656), jemuž prý Valdštejnův dvorní astrolog předpověděl, že bude mít významný vliv na generalissimovu vojenskou kariéru i budoucnost.

Svým způsobem má pravdu. 26letý zkušený voják, ale i protřelý diplomat Piccolomini, kterého vévoda přijímá v hodnosti plukovníka jako velitele své osobní stráže, sehraje v jeho osudu zásadní roli – postará se totiž o jeho konec.

Právě on adresuje císaři udavačský dopis, který Valdštejnovi nakonec zlomí vaz. „Generalissimus se mi koncem prosince 1633 svěřil s plánem na zničení Habsburků,“ stojí v něm.

Přehnaně ctižádostivý

V honbě za mocí zkrátka nezná skrupulí. Kromě toho je z podobného těsta jako Albrecht – žene ho přehnaná ctižádost a touha po majetku. Ví, že dny jeho mocného ochránce se chýlí ke konci a že je třeba vyměnit stranu.

I on se následně dočká tolik vytoužené odměny. Do klína mu spadne 100 000 zlatých, hodnost maršála a celé náchodské panství. Radost mu kalí pouze fakt, že se nestane Gallasovým nástupcem, jak doufal. Připíše si nicméně řadu dalších poct a úspěchů.

Ať už jde o vítězství u Nördlingenu nad spojeným švédsko-saským vojskem, nebo o triumf nad Francouzi u Thionville. Za ně obdrží Řád zlatého rouna. Dožije na zámku v Náchodě, který částečně přestavěl.