Pruský král pyšně prochází jednotlivými místnostmi svého zámku. Pod zlatým stropem Slavnostního sálu vzrušeně debatují největší vzdělanci doby, odjinud se line hudba.

Nechá se zlákat příjemnými tóny, vejde do Hudebního salonu a popadne svou flétnu, aby hostům sám zahrál.

„Domek na vinici“ – právě tak láskyplně říká pruský vladař Fridrich II. Veliký (1712–1786) svému letnímu zámku s  terasovými vinicemi, který si dá postavit v letech 1745–1747 na nízkém pahorku v Postupimi.

Pokud mu to povinnosti dovolí, tráví tady čas od jara až do podzimu. Sám, bez své manželky Alžběty Kristýny (1715–1797), k níž cítí jen odpor.

Nachází zde nejen prostor pro společenská setkávání různého druhu, ale především klid a odpočinek po svých válečných taženích Evropou. I proto tento zlatavý zámek na Viničním vrchu pojmenuje jako Sanssouci neboli Bez starosti.

Pitvat mě nebudete!

Téměř před každou bitvou Fridrich důkladně přepracovává svoji závěť, myšlenky na vlastní smrt mu často nedají spát. Až nadejde jeho čas, přeje si být pohřben právě tady, na místě, kde je mu nejlépe.

„Žil jsem jako filozof a přeji si být pohřben jako filozof, bez okázalostí a přepychu.

Nechci být ani pitván, ani balzamován. Nechť jsem pohřben na Sanssouci na horní terase do hrobu, který jsem si nechal připravit,“ píše například před bitvou u Leuthenu (na jihozápadě dnešního Polska) v roce 1757.

Ignoruje jeho přání

Jeho synovec a nástupce na trůnu Fridrich Vilém II. (1744–1797) ale neuposlechne jeho přání, a když Fridrich v roce 1786 vydechne naposledy, dá mu vypravit obřadný pohřeb v posádkovém kostele v Postupimi.

Až po 205 letech od smrti slavného pruského krále, v roce 1991, jsou jeho ostatky konečně uloženy tam, kde si to přál – u milovaného zámku Sanssouci.