„Je mi líto pití, které jsem nevychlastal, žoldu, který už nerozházím,“ píše George Patton v jedné ze svých válečných balad. Ženě si stěžuje, že místo válčení má na krku výcvik vojenských sluhů, písařů, šoférů a zdravotníků.
Také mu trochu vadí, že ho považují za protekční „dítě“ Johna J. Pershinga (1860–1948). Přitom generál, velitel amerických expedičních sil v Evropě, si ho přizval do svého štábu ne proto, že se zakoukal do Pattonovy mladší sestry, ale protože si ho prozkoušel už v bojích v Mexiku.
Než mu stačil Pershing udělit nějaký zajímavější post, zběhl George Patton (1885–1945) ke své nové lásce – k tanku.
Učí se od Francouzů
Špatně spí a na nic jiného nemyslí. Až v listopadu 1917 přichází rozkaz, že bude školit americké tankisty a pak je povede do boje. Sám toho o tancích moc neví, takže získává zkušenosti u Francouzů.
V březnu 1918 už do jeho tankové školy v malé vesničce Bourgu nedaleko Chaumontu přichází první „nadílka“ deseti strojů. „Pinta potu zachrání galon krve,“ vštěpuje svým vojákům, když je do úmoru prohání po cvičišti.
Kráčí za tanky
Američané se mají 12. září 1918 zúčastnit první velké bitvy. Odehrát se má v okolí vesnice St. Mihiel na severovýchodě Francie, kde Němci zaujali obranné postavení, asi 30 kilometrů jižně od Verdunu. Patton sem musí přepravit 150 nových tanků, kterým bude velet. „Žádný tank se nesmí vzdát… Snažte se, aby to stálo za to…,“ nabádá své muže.
Jako dirigent pak řídí orchestr tanků, které se valí na nepřátelské zákopy. Sám za nimi postupuje pěšky, pokud mu telefonní kabel stačí. S lulkou v ústech a se svou vycházkovou holí působí jako zjevení.
Ulejváky nesnáší
Od nadřízených dostává výtku, že zašel příliš daleko a ztratil spojení se štábem. „Nebudu sám dřepět v úkrytu, když moji muži bojují,“ stojí si za svým. Ovšem vojákům nic neodpustí.
V druhé bitvě ve Francii se dostanou do svízelné situace. Pod palbou se snaží vyprostit tank, zapadlý do bahna. Přinutí muže, aby se dali do kopání. Někteří však nechtějí tak šíleně riskovat. „Myslím, že jsem jednoho z nich zabil. Nechtěl kopat, tak jsem ho vzal lopatou po hlavě,“ přizná později Patton. Ulejváky nebo zbabělce prostě nesnáší.
Facebook
Twitter
RSS