Včely jsou fascinující stvoření, která nám přinášejí spoustu produktů, jež jako lidstvo neumíme vyrábět uměle. Ať už jde o med, vosk, propolis, pyl, mateří kašičku či dokonce včelí jed, všechno jsou to nedocenitelné věci. Ale nejen kvůli nim bychom si včel měli vážit.
Už Albert Einstein řekl, že jakmile na světě vyhyne poslední včela, máme jako lidstvo poslední čtyři roky života. Například v některých oblastech Číny už došlo znečištění prostředí tak daleko, že musejí rostliny opylovávat ručně štětečky. Proto bychom si měli vážit každého včelaře, který se pustí do náročné, ale krásné práce, jakou je chov včel.
Podívejme se společně na pár zajímavých faktů, které jsme možná o včelách doposud nevěděli. Například to, že na světě existuje více než 16 tisíc druhů včel, z nichž ale méně než 10 procent žije v koloniích. Ostatní jsou včely samotářky. Mnohé druhy včel samotářek si někteří lidé mohou plést se sršni nebo létajícími brouky, jako jsou například chrousti.
Včely vám ale rozhodně neublíží a na rozdíl třeba od chroustů nejsou škodlivé, právě naopak.
Dobře uděláte, když včelám samotářkám připravíte na zahradě či klidně i na balkóně hmyzí domeček nebo jen prostou hromadu dřeva. Nejen včel samotářek, ale hmyzu všeobecně je totiž kvůli extenzivnímu pěstování monokultury, používání pesticidů a klimatickým změnám stále méně, a tak bude rád za každé útočiště, které mu poskytnete.
Včely samotářky se vám odvděčí tím, že vám budou pečovat o zahradu.
Pokud už včely žijí v koloniích – hovoříme o druzích, které často chovají včelaři – potom se jedna kolonie může skládat z královny, 6 až 8 tisíc trubců a až 60 tisíc dělnic. Královna se při jediném letu může spářit s až 20 trubci, kteří však nežijí dlouho. Páření s královnou je pro ně totiž poslední životní zkušeností.
Královna pak za den dokáže naklást až 1 500 vajíček.
Při jednom letu dokážou včely navštívit až tisíc květů. Tento let zvládnou dokončit za něco přes půl hodiny a výsledkem je přibližně 70 miligramů nektaru. Což znamená, že na kilo medu musí včelstvo navštívit přibližně dva miliony květů. Ještě zajímavější je vzdálenost, kterou přitom musejí včely uletět.
Při průměrné rychlosti přibližně 24 km/h urazí při návštěvě těchto 2 milionů květů asi 145 tisíc km.
Takže kilogramová sklenice medu, kterou možná máte ve spíži, znamenala pro včely nutnost „oběhnout“ více než třikrát celou zeměkouli.
A když už jsme u medu, je třeba připomenout, že zde se kilogram rozhodně nerovná jednomu litru. Záleží totiž na hustotě, která je ovlivněna množstvím vody v medu. Litr medu má přibližně 1,4 kg, přičemž obsah vody je zde přibližně 17 procent.
Při obsahu vody do 18 procent je trvanlivost medu v podstatě nekonečná, akceptovatelné pro prodej je množství vody do 20 procent objemu, jen je pak už třeba dodržovat uváděné datum spotřeby.
Vraťme se ale ke včelám, které jsou rozenými matematiky. Kromě toho, že ve svých úlech budují zcela identické buňky pro sběr nektaru, jsou schopny vypočítávat vzdálenost, úhly a dokonce vědí, že Země je kulatá.
Včely se brání žihadlem, což je pro dělnice jistá smrt. Při útoku se jim totiž žihadlo odlomí. Mimochodem, včelí jed je pro člověka do určitého množství zdravý, přičemž samozřejmě nehovoříme o alergicích. Jestliže vás píchne včela, uvolní se přitom zároveň specifický feromon, který přiláká další včely.
Jenže zdravého člověka na životě ohrožuje až množství přibližně tisíce žihadel v krátkém čase.
Zajímavá je historie včelařství. Kořeny této činnosti sahají až do období před cca 9 tisíci lety, i když už předchozích zhruba 10 tisíc let bylo lidstvo schopné sbírat med od divokých včel. Včely chovali dokonce už staří Egypťané, ale moderní úly se začaly vyvíjet až v Evropě někdy v 18. století.
Ve středověku pak bylo včelařství záležitostí především klášterů a opatství, kde k hlavním produktům patřily svíčky z včelího vosku a též medové pivo.
Jménem, které byste v oblasti včelařství měli znát, je Lorenzo Langstroth, průkopník nástavkových úlů, které se až na výjimky využívají dodnes. Langstroth byl kněz žijící v 19. století, který si všiml, že když se do úlů umístí rámky do přesně stanovené vzájemné vzdálenosti, nevyplňují včely navzdory svým instinktům meziprostory a rámky je tak možné snadno vytahovat a sklízet med.
Práce včelařů je sezónní. Ani v zimě si však včelař neodpočine, protože musí například opravovat poškozené nástavky a rámky a připravovat je na další sezónu. Na jaře a v létě se stará především o včelstva, začíná s jejich léčbou a prevencí proti nemocem a případně je i pomocí tzv. oddělků rozmnožuje (pomáhá vytvářet nové královny).
Následně může sbírat med, což často probíhá ve dvou fázích, přičemž tento med následně musí vytočit a zpracovat. Na podzim se pak stará o to, aby byly včely řádně zazimovány.
Všechny tyto činnosti musejí být řádně započítány do finální ceny medu.
Včelařství však není jen o chovu včel. Jeden svérázný chlapík jménem Charlie Agar je majitelem a provozovatelem společnosti Charlie Bee Company, která se zabývá přemísťováním včel z nežádoucích míst v obytných zónách měst. Charlie nikdy neví, co ho čeká, když najde včelstvo – od šplhání po stromech a vysávání včel až po řezání do zdí domů.
Je vzácnou kombinací muže, který hledá vzrušení, šíleného vynálezce, milovníka přírody a blázna na plný úvazek. Takoví ale musíte být, abyste zasvětili svůj život záchraně včel, zvlášť když jde o africké včely, tzv.
„killer bees“.
Téma včel a včelaření je nesmírné zajímavá a na Viasat Nature právě od neděle 4. července ve 18:00 poběží nový dokumentární seriál Charlieho včelí farma.
Celý se točí okolo zmíněného nadšence Charlieho Agara, který s pomocí svérázných přátel a zkušených včelařských profesionálů provede diváky radostmi a úskalími svého krásného zaměstnání. Zažijete jejich každodenní problémy, nebezpečí, potíže i komické momenty.
A třeba vás seriál inspiruje k tomu, abyste s chovem včel – byť možná v mnohem menším měřítku – začali sami, pokud na to máte aspoň trochu předpoklady, čas a prostor.
Trailer:
Facebook
Twitter
RSS