O Venuši se občas říká, že je rodnou sestrou naší Země. Co se týče velikosti, jsou si obě planety vskutku podobné, ale podmínky na nich se liší jako nebe a peklo. Ale přece jen, občas vědci na Venuši objeví něco, co modrou planetu připomene. Nejnovějším objevem tohoto druhu je ozónová vrstva.
Bez ozónové vrstvy by na Zemi život existoval jen stěží. Právě ona zabraňuje smrtonosnému ultrafialovému záření přicházejícímu z kosmu, aby pronikl až k zemskému povrchu. Toto záření totiž zabraňuje přenosu genetických informací a spolehlivě zabíjí vše živé.
Tříatomové překvapení
Ozónovou vrstvu na Venuši objevila sonda Venus Express, kterou 9. listopadu 2005 vypustila Evropská kosmická agentura. Ta se k druhé planetě přiblížila v dubnu následujícího roku. Venuši tedy zkoumá již šest let a za tu dobu se s ní důkladně seznámila. Během své mise se dostala i do kontaktu s atmosférou Venuše a přinesla o ní zajímavé informace.
Řídící středisko sondy sídlící v německém Darmstadtu nyní analyzovalo světlo z hvězd, které proniká skrze atmosféru planety.
Část ultrafialového záření se však k povrchu Venuše nedostala. Odrazila se zpět do kosmu, z čehož astronomové usoudili, že se Venuše opravdu může chlubit svou vlastní vrstvou ozónu tvořenou molekulami obsahujícími tři atomy kyslíku.
Když padne tma…
Zatímco na Zemi se vrstva ozónu nachází ve výšce kolem 25 kilometrů, na Venuši si vybrala místo mnohem výše. 100 kilometrů nad povrchem Země je už prostor, který astronomové považují za hranici vesmíru. Právě zde se ovšem nachází ozón patřící Venuši.
Bariéra chránící povrch planety před UV zářením je na Zemi rovněž mnohem mocnější. Vrstva ozónu na Venuši je až 1000krát tenčí. Ukázalo se, že tamní ozón vzniká ve chvílích, kdy sluneční svit způsobí rozpad molekul oxidu uhličitého.
Volné atomy kyslíku jsou pak atmosférickými proudy zaváty na noční stranu Venuše. Ve tmě jim je zřejmě smutno a bojí se, takže se opět začnou slučovat. Výsledkem je obvykle dvouatomární kyslík, ale největší strašpytlové z řad osamocených atomů se sejdou i ve třech. A tak vzniká ozón.
Podmínky pro život?
Ozónová vrstva byla zatím objevena na Zemi, na Marsu a nově nyní na Venuši, tedy na terestrických planetách. Řada astrobiologů je přesvědčena, že přítomnost ozónu je klíčovou podmínkou pro vznik života. Otázkou zůstává, zda by živé organismy mohly přežít na povrchu Venuše, kde teploty dosahují téměř 500 °C.
Navíc zde vládne takový atmosférický tlak, že organismus ze Země by zde okamžitě vypadal, jako by jej někdo vytáhl z lisu.
Potenciální Venušané by tedy museli být na takové podmínky adaptováni. Z vědecké obce se ozývají tvrzení, že pokud je na Venuši byť ten nejjednodušší život, musel by existovat ve vyšších vrstvách atmosféry.
Co se děje v oblacích?
Tuto teorii vyslovili již v roce 2002 Dirk Schulze-Makuch a Louis Irwin z texaské univerzity v El Paso. Ti na základě údajů ze sond Veněra, Pioneer Venus a Magellan poukázali na zvláštnosti ve složení vodních kapek v místní oblačnosti, které lze vysvětlit přítomností mikroorganismů. Jednalo ze zejména o současnou přítomnost sulfanu a oxidu siřičitého, dvou plynů, které navzájem reagují, a nevyskytují se proto společně, pokud je nějaký jev nedoplňuje. A tím jevem by mohla být třeba činnost mikroorganismů…
Existence ozónu by mohla být dalším článkem do puzzle s názvem hledání života na Venuši. Jenže, většina akademické obce je přesvědčena, že koncentrace ozónu nad povrchem planety musí být alespoň pětinová v porovnání se Zemí, aby se život mohl nerušeně rozvíjet. A taková situace na Venuši neexistuje, ozón je zde navíc rozvrstven velmi nerovnoměrně. Nepřekvapí tedy, že ani po tomto nejnovějším objevu se většina odborníků staví k existenci života na Venuši skepticky.
Facebook
Twitter
RSS