Historie

Veršovali samurajové tváří v tvář smrti?

Veršovali samurajové tváří v tvář smrti?

Získat hlavu padlého nepřítele je pro samuraje otázkou prestiže. Během tažení do Koreje v 16. století je přitom kořist v tomto směru tak enormní, že z logistických důvodů mohou být domů odeslány jen nosy rivalů…

Stejně jako získat hlavu padlého nepřítele bylo pro samuraje otázkou cti, jeho největší pohanou bylo ocitnout se v zajetí. Smrt je neděsí tolik jako kapitulace. Morální kodex bušidó, jímž se tito bojovníci řídí, se formoval v průběhu staletí – podobně jako sama jejich společenská vrstva. První samurajové se ve službách bohatých majitelů půdy objevují ve 12. století a vynikají oddaností nebo odvahou. Tečku za nimi pak udělají reformy Meidži v 19. století. Obecně samurajové vždy představovali necelých deset procent obyvatel Japonska.

Smrt neděsí samuraje tolik jako kapitulace.

Žádné výstřednosti

Základním kusem oděvu samuraje je kimono. Nejčastěji se vyrábí z hedvábí, které je považováno za ušlechtilejší materiál než třeba bavlna. Barvami kimona samurajů zrovna nehýří. Bojovníci si nepotrpí na výstřednosti, pestrost či rozmanitost vzorů. Někdy barva kimona může odkazovat k postavení samuraje a jeho věku.

Kratší meč wakizaši neodkládají ani v soukromí.

S klenotem na hlavě

Do boje si zkušení válečníci oblékají lamelovou zbroj, složenou z kožených nebo kovových kousků svázaných k sobě pomocí hedvábí či kožených pásků. Postupem věků se brnění samurajů proměňuje. Mění se hlavně velikost nebo tvar jeho jednotlivých dílů. Bojovník si jimi chrání vždy hruď, záda, ramena, předloktí a stehna. Zadní část brnění může být upravena tak, aby mohla nést vlajku. Na hlavu si samuraj nasazuje přilbu – kabuto – s ochranou krku, tvořenou až stovkou kovových plátků. Často se spojuje také s obličejovou maskou – mengu. Na přilbě je místo pro připevnění „klenotu“ – znaku příslušnosti k rodu.

Poslední báseň

Kromě samotného boje patří k základním dovednostem samurajů zvládnutí čajového obřadu či skládání básní. Západ slunce, podzim nebo uvadající květ jsou nejčastější metafory smrti, které se používají v tzv. poemách smrti, které samurajové skládají těsně před rituální sebevraždou – seppuku. Bojovník ji volí ve chvíli porážky, po smrti svého pána nebo na znamení protestu. Rituál má přesně stanovená pravidla.

K nejlepším šermířům patřil Mijamoto Musaši.
(Zdroj: HISTORY revue)

Více z Historie

Nejkrásnější stanice metra: Stalinův palác nebo Dvacet tisíc mil pod mořem

Historie16.4.2021

Slavná siamská dvojčata zplodila 21 dětí

Historie14.4.2021

Vtipálek proslavil bezejmenný dům

Historie9.4.2021

Chránily Egypťany na onom světě mumie psů?

Historie7.4.2021

Skandál, který otřásl celou britskou vládou

Historie5.4.2021

Ukusovali varjažští gardisté z císařského pokladu?

Historie1.4.2021

Stal se král Jiří I. náhodnou obětí vraha?

Historie26.3.2021

Vojta Náprstek vyjednával mír s indiány

Historie24.3.2021

Zdobí šumavskou krajinu umrlčí prkna?

Historie19.3.2021
Historie
Časopis, který by vás mohl zajímat

Nenechte si ujít další zajímavé články