Vesmírné pohyby: Kolik toho za den naběháme?

I když máme pocit, že se nehýbeme, nikdo z nás nezůstane na místě ani na vteřinu. Protože všichni jsme součástí vesmíru, který neustává v čilém pohybu.

Nemáte rádi pouťové atrakce a dělá se vám špatně i na řetízkovém kolotoči? A to si přestavte, že i ty největší a nejmodernější řetízáky na světě se točí rychlostí jen okolo 60 km/h. Zatímco my všichni, aniž bychom vůbec na pouť chodili, lítáme bez ustání kolem dokola až 30x rychleji! Nevěříte? Záleží tedy samozřejmě na tom, kde přesně na Zemi se nacházíme. Největší fofr je to na rovníku, kde má Země obvod více než 40 000 kilometrů. Aby se za určených 24 hodin stihla celá otočit okolo své osy, musí tu vyvinout rychlost asi 1670 kilometrů za hodinu! V České republice, která se rozprostírá okolo 50. stupně severní šířky, je rychlost přeci jen o něco nižší. Kdybychom dosadili přesné souřadnice do vzorečku, vyjde nám zhruba okolo 1070 km/h. Pořád se vám z toho ještě točí hlava? V tom případě odjeďte na póly, kde s vámi bude Země cvičit nejpomaleji.

Chcete důkaz zemské rotace? Pozorujte Polárku. Hvězdy severní oblohy se točí kolem ní.

Jedna rallye za druhou

Kolotočem to samozřejmě nekončí. Zatímco svět se pořád točí a točí, zároveň celý sedí na horské dráze. A ta s námi dělá závratná kolečka, přesněji tedy elipsy, kolem Slunce. Na jednu otočku má sice planeta celý rok, ovšem trasa je dlouhá 940 milionů kilometrů. Aby to Země stihla, v průměru uhání supertempem 30 km/s neboli neuvěřitelných 108 000 kilometrů za hodinu. A všichni pozemšťané samozřejmě s ní! Dovedete si představit jet takovou rychlostí autem? Ovšem ani to pořád není všechno. Slunce se svou rodinou planet také nesedí na místě – točí se okolo středu naší Galaxie. A protože tohle je štreka ještě o dost větší, celá Sluneční soustava mete rychlostí 250 km/s, tedy každou hodinu urazí 900 000 kilometrů. A nekončíme ani tady, protože i celá Mléčná dráha se svou skupinou galaxií navíc ještě pádí neznámo kam. Jakou rychlostí, to asi hned tak přesně nezjistíme, ovšem astronomové ji odhadují na zhruba 630 km/s. Neboli tedy 2 a čtvrt milionu kilometrů za hodinu, které si ještě připočtěme do našeho lunaparku.

Nejrychleji uhání Země kolem Slunce v lednu, když je nejblíže, nejpomaleji v červenci.

Jak to, že nic necítíme?

Jaký je tedy výsledek? Den co den urazíme vesmírem více než 50 milionů kilometrů a ještě se přitom otáčíme několika směry zároveň. Jak je možné, že z toho vůbec nemáme závrať? Že prostě jen dál ležíme na gauči, a co se s námi děje, absolutně nezaznamenáme? Je to vlastně podobné, jako když letíme letadlem. Pokud sedíme na sedačce, necítíme, že se letadlo pohybuje. Neucítíme to ale ani tehdy, když se budeme procházet uličkou, neboť všechno uvnitř letadla se pohybuje stejnou rychlostí. Abychom tu rychlost pocítili, museli bychom za letu vystoupit, to už by nám kolem hlavy pěkně svištěl vzduch. Ovšem když letíme s planetou, vyjít ven nestačí, protože atmosféra s námi vesmírem letí také. Kdyby však Země najednou dupla na brzdu, nebo kdyby nedejbože do něčeho velkého nabourala, poznali bychom to hned! Zatím ale doufejme, že bude ještě dlouho i s námi pelášit dál…