Dlouhá vyčerpávající válka udělala své. Evropa je vyhladovělá a zpustošená nemocemi i vojsky, která tyranizují civilisty. Nikdo už pořádně neví, kdo s kým válčí a proč vlastně. Spory v náboženství převálcovaly moc, peníze a politika. Je nejvyšší čas to šílenství ukončit…

O nutnosti uzavřít mír se mluví už v květnu 1640 na říšském sněmu v bavorském Řezně. Reálně pak o něm začínají znepřátelené strany jednat o rok později.

Hlavní rivalové, Habsburkové (císař Svaté říše římské a Španělsko) na jedné straně a Švédsko s Francií na straně druhé, se dohodnou na mírovém kongresu.

Ten však bude probíhat poněkud nestandardně na dvou místech, protože všichni společně nedokážou zasednout k jednomu stolu.

Jednání se vlečou

Nakonec je vybrán protestantský Osnabrück (v dnešním Dolním Sasku), jemuž dá přednost Švédsko, a katolický Münster (v dnešním Severním Porýní-Vestfálsku), kam zamíří Francie. Uplácí se, podvádí a občas dojde i na násilí.

Hraje se o hodně, a tak diplomaté využívají i nekalé praktiky… O míru se skutečně vyjednává teprve od roku 1644 a po čtyřech letech se konečně podaří najít shodu.

Defintivní tečka

První vlaštovkou je mírová dohoda z Münsteru, uzavřená mezi Španělskem a Republikou spojených nizozemských provincií, která je schválena 15. května 1648. Ta de facto ukončuje tzv.

osmdesátiletou válku (od roku 1568), v níž Nizozemci bojovali za nezávislost na Španělsku.

Definitivní tečku za třicetiletou válkou (od roku 1618) udělá Vestfálský mír, dvojice smluv podepsaná znesvářenými evropskými zeměmi 24. října 1648 současně v Münsteru a Osnabrücku.