Sedm generací je chrání tlak, chlad, sůl a tma 50metrové hloubky Baltského moře. Před pěti lety potápěči poblíž Ålandských ostrovů mezi Švédskem a Finskem vylovili 168 láhví šampaňského.
Aby potápěči zjistili jméno vraku, musejí identifikovat značku. A aby mohli identifikovat značku, protože láhve jsou bez etikety, musejí jich pár otevřít. Podle rytin na spodní straně korku přijdou na značku Veuve Clicquot – pravé luxusní šampaňské. A jak chutná?
Sladký život prapředků
Díky stálé teplotě na dně 2–4 stupně Celsia neobyčejně zachovale, skoro neperlivě a mimořádně sladce. Profesor biochemie Philippe Jeandet dostane malé množství šampaňského na analýzu a jako bonus 100 mikrolitrů na chuť. To je asi 10 kapek. „Bylo nemožné procítit plné spektrum, nicméně mělo chuť tabáku a kůže. Ta chuť mi zůstala na jazyku asi tři hodiny.
Bylo to báječné.“ Samotnou chemickou analýzou porovnají tři vzorky láhví Ponsardin, Heidsieck a Juglar z vraku se třemi značky Veuve Clicquot ročníků 1955, 1980 a 2011 a výsledky jsou pozoruhodné. Ve srovnání s dnešními produkty jde o enormně sladkou záležitost.
„Dokonce sladší než většina současných dezertních vín a sladší než coca-cola…“ říká enolog Andrew Waterhouse z Kalifornské univerzity. Zatímco moderní brut obsahuje 6–8 gramů cukru na litr a coca-cola 110 gramů, tak šampaňské z Baltu závratných 150 gramů na litr! V 19. století je běžné, že víno je extrémně sladké. Na carském dvoře v Rusku je dokonce zvykem sypat si do vína cukr.
Šampaňské à la Russe je pověstné super-vysokým množstvím cukru (asi 300 gramů na litr).
Olovo, železo, arzen
O co sladší šampaňské z Baltu je, o to je méně perlivé. Hodnoty bublinek (CO2) se u normálního šampaňského pohybují kolem 11 gramů na litr, tady ale hodnoty klesají pod 2 gramy – pravděpodobně vyprchaly přes korek. Tím nejdůležitějším zjištěním ale zůstává, že staré šampaňské se prakticky a chemicky shoduje s dnešním.
„Vůně a chemické vlastnosti se během staletí zakonzervovaly na dně moře,“ říká Jeandet.
Vědci zároveň zjistí stopy olova i železa, pravděpodobně ze sudů, a také soli arzenu, které tehdy vinaři mohli používat jako prostředek na vinice proti škůdcům.
Facebook
Twitter
RSS