Moderně uvažující politik, který předběhl svou dobu, český vlastenec, zároveň ale temperamentní až prchlivý muž. Takový je Filip Josef Kinský, jeden z nejbližších poradců Marie Terezie.
Pokud jsou k úspěšnému výkonu politické funkce třeba patřičné geny, má Filip Josef Kinský z Vchynic a Tetova (1700–1749) o budoucnost postaráno.
Jeho otcem totiž není nikdo jiný než Václav Norbert Oktavián Kinský (1642–1719), nejvyšší kancléř Českého království, a tedy jedna z nejvlivnějších osobností země.
Filip, který přichází na svět 1. května roku 1700, je sice až jeho 12. potomkem v řadě, ale na vzestupnou dráhu se vydává už v mladém věku…Sotva absolvuje kavalírskou cestu po Evropě, už může díky vlivu rodinného přítele prince Evžena Savojského (1663–1736) počítat s kariérou ve státních úřadech.
V otcových stopách
Princova protekce by k postupu v kariérním žebříčku ale sotva mohla stačit…Filip Josef Kinský má naštěstí dost vlastních schopností, a tak může být už ve 21 letech jmenován císařským komořím a radou apelačního soudu a o dva roky později má tu čest být účastníkem pražské korunovace císaře Karla VI. (1685–1740).
Během dalšího roku se stane členem sboru místodržících Českého království a v roce 1727 to dotáhne na císařského tajného radu.
Přesně takové osobnosti by měly reprezentovat monarchii v cizině a pro Kinského to znamená osmileté angažmá v roli vyslance v Londýně. Tam se i přes počáteční nezkušenost vypracuje, a když se roku 1736 vrací, čeká ho zakrátko povýšení na nejvyššího kancléře.
Energie mu došla
Když se po smrti Karla VI. ujímá v roce 1740 vlády Marie Terezie (1717–1780), cení si Kinského schopností natolik, že ho učiní součástí svého nejbližšího týmu.
Jako prezident bankovní dvorské deputace má na starosti finanční záležitosti monarchie a prosazuje efektivnější obchodní vztahy. Všechny jeho schopnosti mu ale ve funkci tentokrát nejsou nic platné a po třech letech na ni rezignuje.
Nepodaří se mu totiž přesvědčit panovnici, že chystané organizační a daňové reformy, prosazované rakouským šlechticem Fridrichem Haugwitzem (1702–1765), poškodí Čechy a jejich samostatnost.
