Je ikonou jazzového světa. Písně hudebního mága Glenna Millera během druhé světové války znějí snad ze všech rádií ve svobodném světě.
Jeho život však skončí předčasně. 15. prosince 1944 se mu stane osudným let z anglického hrabství Bedfordshire do Paříže, kam míří, aby trochu povzbudil tamní spojenecké vojáky.
Někde nad kanálem La Manche se však jeho jednomotorový letoun UC-64 Norseman ztratí a zpěváka již nikdy nikdo nespatří.
Potřebovali odlehčit
Co se mohlo stát? Podle jedné verze Millerovo letadlo omylem poslala ke dnu letka RAF, vracející se z Německa. Bombardérům docházelo palivo a potřebovaly odlehčit.
Za tímto účelem nad Kanálem vysypaly přebytečný náklad – bomby, v mylném dojmu, že pod nimi se nachází pouze vodní hladina. Navigátor Fred Shaw, který se toho dne letu účastnil, však později konstatuje:
„Viděl jsem, jak prolétá (Millerovo letadlo – pozn. red.) pod naší zádí. Když se nám dostal pod křídlo, ztratil jsem ho z dohledu. Znovu jsem ho uviděl, až když byl na druhé straně. Zdálo se mi, že jde do vývrtky.
Pak šel skutečně dolů a zmizel pod druhým křídlem. Za chvíli mi volal střelec na zádi, že se tam zřítilo do moře nějaké letadlo.“ Millerův stroj se pravděpodobně dostal mimo vytyčený kurz, a když si letci RAF jeho malého Norsemana všimli, už bylo pozdě.
Nelze všemu věřit
S takovou verzí zpěvákovy smrti se ale nesmíří všichni.
V roce 1994 přichází německý novinář Udo Ulfkotte (1960–2017) s tvrzením, že prý v archivu CIA nalezl dokument, podle kterého Miller zemřel po sexu s prostitutkou v Paříži, a to až tři dny po svém zmizení.
Příběh o bombardování si prý vymyslely armádní kruhy, aby ochránily zpěvákovu reputaci. Sám Ulfkotte však později svoje „zjištění“ popře… Americký deník Chicago Tribune přijde ještě s jednou možnou verzí hudebníkovy smrti.
Na vině byl prý karburátor letadla, který v letové výšce zamrznul.
„Kdybych měl všem těm teoriím uvěřit, bylo by nějakých 12 458 lidí, kteří jej na jeho poslední let vyprovázeli,“ podotkne k případu trefně pozdější Millerův nástupce v čele orchestru Buddy DeFranco (1923–2014).
(Zdroj: HISTORY revue)
