„Bůh to chce!“ skandují duchovní i šlechtici. Reagují tak na výzvu papeže Urbana II. k zahájení vojenské výpravy do Svaté země, kterou okupují seldžučtí Turkové. Papežův apel má silnou odezvu i mezi chudinou.

Mnozí lidé neváhají prodat všechen svůj majetek, jen aby si osvobozením Božího hrobu zajistili místo na nebesích.

Podnět k výpravě dává Urbanovi II. (1042–1099) byzantský císař Alexios I. (1048–1118). Muslimské hordy totiž pronikly přes východní hranici jeho říše a podmaňují si jedno území za druhým.

Ačkoli císař původně žádá jen o vyslání nevelkého počtu žoldnéřů, Urban jeho prosbu pojme jako příležitost k velké odplatě vůči muslimům.

Pronásledování východních křesťanů, znesvěcování posvátných míst a kořistnické vpády do Evropy, tomu všemu hodlá učinit přítrž.

V listopadu 1095 proto svolá koncil do francouzského Clermontu, kam kromě duchovních pozve i pány z různých provincií a přítomné seznámí se svým záměrem.

Ani nedutají

Začne detailním popisem zvěrstev, kterých se útočící hordy jinověrců dopouštějí na křesťanech. Hovoří o prolévání krve, bičování, mučení a hanobení žen. Posluchači mu při vyjmenovávání těchto hrůz visí očima na rtech a ani nedutají.

„Komu, když ne vám, tedy přísluší, aby je ztrestal a vyrval jim to, čeho se zmocnili?“ ptá se přítomných Svatý otec plamenně a mezi posluchači to očividně začíná vřít.

Šlo o mocenský boj?

Když je Urban na konec svého projevu ještě ujistí, že kdo se vydá k Božímu hrobu, toho nemine odpuštění hříchů a nehynoucí sláva v království nebeském, mnozí už začínají spontánně provolávat: „Dieu le veut!“ neboli „Bůh to chce!“

Zda papeže k vyhlášení první křížové výpravy vedla skutečná starost o osud východních křesťanů, nebo se pouze snažil získat navrch nad římským císařem v boji o investituru, zůstává otázkou. Do čtyř let od jeho projevu je ale nad Jeruzalémem skutečně vztyčen kříž.

(Zdroj: HISTORY revue)