Na dvě otázky nebudeme mít pravděpodobně nikdy uspokojivou odpověď – a sice kolik je ve Vesmíru hvězd a kolik existuje na Zemi biologických druhů.

Protože nevíme, s kolika druhy třetí planetu Sluneční soustavy sdílíme, lze jen těžko odhadovat, kolik jich ročně nadobro z jejího povrchu zmizí.

Jedna odborná studie se v roce 1980 zabývala rozmanitostí hmyzu v tropických pralesích. Nejen veřejnost, ale i vědce samotné získané výsledky nadmíru překvapily. Na devatenácti zkoumaných stromech Panamského deštného pralesa bylo objeveno na 1200 brouků.

Ještě neuvěřitelnější než toto vysoké číslo však byla skutečnost, že až 80 % z nich bylo do té doby zcela neznámých.

Můžeme se skutečně pouze dohadovat, kolik biologických druhů se v současné době na Zemi vyskytuje. Vědecké odhady se pohybují v rozsáhlém intervalu mezi 3 až 100 miliony.

Jednu jistotu však máme: druhy vymírají. Podle studie zpracované Světovým fondem na ochranu přírody (WWF) se roční míra vymírání pohybuje v rozmezí 0,01 až 0,1 %.

Za předpokladu existence 100 milionů druhů živočichů i rostlin, by pak ročně zmizelo 10 000 až 100 000 druhů. Ne všechny však nadobro.

Mýtus vs. realita

Určit, který druh skutečně vyhynul, není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Mnoho druhů je dobře skryto v hustých, neprostupných pralesích nebo hluboko pod mořskou hladinou či na své objevení teprve čeká.

Druh považovaný za vyhynulý, tak může být před našimi zraky jen docela dobře schovaný, zrovna jako ten dosud nikdy nepopsaný.

Podle jednoho z mýtů prohlásí ochránci přírody zvíře za vyhynulé, pokud nebylo ani jednou pozorováno za období posledních padesáti let. „Ve skutečnosti jde o mnohem složitější proces.

Pokud je to možné, sledování začíná ještě v době, kdy se daný druh stále vyskytuje,“ říká Craig Hilton-Taylor ředitel IUCN (Světový svaz ochrany přírody – International Union for Conservation of Nature and Natural Resources).

Prohlásit druh za zcela vyhynulý s sebou nese obrovskou tíhu zodpovědnosti. Znamená to ukončení všech programů na jeho záchranu. Nikdo nebude financovat pokusy o záchranu něčeho, co podle všeho už neexistuje.

Unáhlené rozhodnutí?

Vědcům pořádně zamotal hlavu zvláštní savec zvaný štětinatec kubánský (Solenodon cubanus). Je to tvor vskutku kuriózní. Už třeba jen proto, že je narozdíl od většiny ostatních savců jedovatý. Jeho jed je obsažen ve slinách.

Na podivnosti mu neubírá ani skutečnost, že byl po jistou dobu považován za vyhynulého. Zkrátka a dobře mezi lety 1890–1970 nebyl spatřen jediný zástupce tohoto druhu, a tak byl štětinatec kubánský zapsán na seznam vyhynulých druhů.

Jenomže záhy došlo k několika nepotvrzeným pozorováním a začínalo být jasné, že se štětináči znovu vrátí na scénu a seznam vyhynulých druhů opustí.

K potvrzenému pozorování i odchytu došlo až v roce 2003. Nově objevenému jedinci byla přidělena přezdívka Alejandrito. Po dvou dnech bedlivého zkoumání byl Alejandrito vrácen v pořádku zpátky do volné přírody.

V historických análech lze najít pouze 37 záznamů o pozorování štětináče kubánského. Což však je na „vyhynulý“ druh pořád docela slušné číslo.

Na příkladu tohoto savce je dobře ukázáno, že pokud čteme v novinách o vyhynutí určitého druhu, nemusí to být vždy definitivní.

Řeč není samozřejmě o dinosaurech vyhynuvších před miliony lety, ani o endemických druzích, vyskytujících se na malém, relativně přehledném území.

Tři stupně ohrožení

V procesu sledování výskytu jednotlivých druhů hraje klíčovou roli tzv. Červený seznam ohrožených druhů známý též jako Červená kniha. Stará se o něj právě IUCN. Nezbytnost soustavnější ochrany přírody si vědci uvědomovali už na začátku minulého století. K založení první Červené knihy pak došlo v roce 1962.

IUCN sbírá a shromažďuje data z mnoha zdrojů – od biologů, ochránců přírody i statistiků. Sledují velký počet druhů a snaží se vytvořit obraz, jak se kterému z nich vede a podle toho mu přidělí příslušný status.

Zatímco prosperující druhy jsou vedeny jako „málo dotčené“ LC (Least Concern), ty, které mohou být v dohledné době ohroženi vyhynutím jsou označeny jako „téměř ohrožené“ NT (Near Threatened).

Pokud již druh svádí boj o přežití je označen jako „zranitelný“ VU (Vulnerable) atd. Existují celkem 3 stupně ohrožení – zranitelný, ohrožený a kriticky ohrožený.

Pro zařazení do příslušné kategorie na Červeném seznamu je nutné znát dvě věci: jak velká je populace sledovaného druhu v daném okamžiku a jak velká byla v minulosti.

Pokud dojde během posledního desetiletí ke snížení populace o 70 % nebo více, je status změněn na „ohrožený“ EN (Endangered). Jestliže pokles činí 90 % a více, dostane druh červený status kriticky ohroženého druhu CR (Critically Endangered).

Lazarovo zmrtvýchvstání

Případů jako byl štětináč kubánský, však není mnoho. Přesto jednou za pár let dojde k podobnému vzkříšení, doslova zmrtvýchvstání. Druhy, které prošly touto anabází, jsou označovány jako lazarské. Pojmenování je to vskutku příznačné.

Svatý Lazar z Betánie je biblická postava. Jeho přítel Ježíš jej zázračně vzkřísil z mrtvých.

Lazarským druhem je třeba slípka novozélandská (Porphyrio hochstetteri). Ač byla v 19. století prohlášena za vyhynulou, nachází se nyní na seznamu ohrožených druhů. V roce 1948 byla totiž znovu nalezena a odchycena.

Několik desetiletí trvající úsilí o její záchranu bylo nakonec korunováno úspěchem.