Nad Nilem se smráká. Zatímco většina obyvatel egyptské říše jde spát o kousku chleba a hrstce fazolí, na stole v královském paláci se vyjímá jedna pochoutka vedle druhé.
Egyptská královna Kleopatra (69–30 př. n. l.) zde hoduje se svým milencem, římským vojevůdcem Marcem Antoniem (83–30 př. n. l.).
Panovnice se s ním vsadila, že za jednu noc projedí a propijí neskutečných deset milionů sesterciů, což by odpovídalo deseti tunám ryzího stříbra.
V průběhu večera si však panovnice uvědomí, k jak nadlidskému výkonu se zavázala a že reálně hrozí, že by mohla sázku prohrát. Nechá si proto přinést pohár octa a hodí do něj perlu ze své náušnice.
Nádherný šperk se v tekutině po chvíli rozpustí. Pak už Kleopatra jenom pozvedne číši a nápoj po řádném dochucení vypije. Vyhrála.
Ozdobí bohyni
A jaký je osud druhé náušnice? Kleopatra ji míní zničit stejně jako tu první a potvrdit tím své vítězství. V tom jí však zabrání římský senátor Lucius Plancus (asi 87–15 př. n. l.), který je pověřen dohledem nad průběhem sázky. Prozatím je tedy zachráněna.
To už se ale blíží osudný rok 30 př. n. l. a k Egyptu se ženou nepřátelské římské legie. Zoufalá Kleopatra nechce padnout do zajetí a raději zvolí dobrovolnou smrt. Římští vojáci už ji najdou mrtvou. Do oka jim však padne ona zbylá perlová náušnice.
Šperk nechají odvézt do Říma, kde je rozříznut na dvě půlky a použit jako náušnice pro sochu Venuše v římském Pantheonu. Socha ani její klenot se však nedochovaly.
(Zdroj: HISTORY revue)
