Skotský urbanista Patrick Geddes vypracoval velkolepý plán nového Tel Avivu. Život mu vdechne řada renomovaných architektů z Evropy, prchajících do Palestiny před Hitlerem.

Vznikající Bílé město se pro ně stává experimentálním prostorem pro moderní architekturu, kterou musejí přizpůsobit místním klimatickým podmínkám…

Do osmanské Palestiny na počátku 20. století přijíždějí tisíce Židů z Ruska. Rozprchnou se po celé zemi, část z nich se pak rozhodne na písečné planině u Středozemního moře založit novou osadu. V roce 1909 zhruba 70 rodin nakoupí pozemkypoblíž přístavu Jaffa.

Aby náhodou někdo neměl pocit, že byl podveden, rozdělí si je losováním. Využijí mušličky, jak upřesňuje současná publicistka Helena Berková: „Na bílých mušlích byla jména zájemců o pozemky, na těch šedých čísla parcel.“

Osadníci se záhy s chutí pouštějí do práce. Během krátké doby vystavějí zahradní předměstí Jaffy, které pojmenují Tel Aviv (v překladu z hebrejštiny Jarní pahorek).

Práce pro Skota

Po první světové válce získává Palestinu pod svou správu Velká Británie. I kvůli vleklým sporům s Araby přicházejí nejen z Jaffy do Tel Avivu stále další a další Židé. Původně malá osada se rychle, a hlavně živelně rozrůstá, což místním obyvatelům nevyhovuje.

Najmou proto skotského urbanistu Patricka Geddese (1854–1932), aby pro rozvoj jejich domova vypracoval promyšlený plán. S nadšením přijímají jeho vizi zahradního města s přísně hierarchickou sítí ulic, bulvárů, náměstí, obytných čtvrtí či parků.

Přes 4000 staveb

Výstavba moderního Tel Avivu se naplno rozběhne ve 30. letech minulého století. Punc výjimečnosti dodají nové zástavbě židovští architekti a umělci z Evropy, prchající na Blízký východ před nacisty.

V jejich projektech se odráží vliv německé školy Bauhaus a funkcionalismu. Díky nim vyroste v Tel Avivu v průběhu několika dekád přes 4000 staveb, mezi nimiž jsou vily, činžáky, družstevní domy, školy i další veřejné budovy.

„Stavělo se ze železobetonu a cihel, domy měly skeletovou konstrukci, ploché střechy, pásová okna a řadu »nautických« prvků – trubková zábradlí, aerodynamicky tvarované balkony a lodžie, kruhová okénka, rampová schodiště,“ dodává současný architekt Zdeněk Lukeš.

A byť ne každá budova má bílé průčelí, jak je pro tento styl typické, nová čtvrť Tel Avivu dostává jméno Bílé město. Jde zřejmě o největší soubor modernistických staveb na světě, který je dnes zapsán na seznam UNESCO.

(Zdroj: HISTORY revue)