Trnová koruna, pod ní dlouhé vlasy a husté vousy, které ještě zvýrazňuje útrpný výraz ve tváři. Ruce a nohy probité hřeby do masivního kříže. Tak ho vídáváme nejčastěji, ať už v představách rozličných umělců, nebo na chladných zdech kostelů.
Odhalit, jak se zažitá představa podoby Ježíše Krista shoduje s realitou, touží už dlouhá staletí nejeden křesťan. Toto tajemství se nedávno rozhodli rozlousknout italští policisté.
Proti proudu času
Na pomoc si přitom berou slavné Turínské plátno, do kterého mělo být krátce po sejmutí z kříže zavinuto Ježíšovo mrtvé tělo, a moderní technologii, využívanou k sestavení podoby dlouhodobě hledaných osob.
Nejprve ze světově proslulé relikvie, na které mají být otisknuty údajně autentické obrysy Kristovy tváře, vygenerují jeho podobu v době ukřižování. Tu pak pomocí speciálního programu začínají postupně omlazovat.
Zmenšují velikost čelistí, zužují obličej, rovnají nos, zvedají bradu, změkčí pohled očí. Po odstranění příznaků stárnutí se před jejich zraky objevuje podobizna mladého, asi dvanáctiletého chlapce s ženskými rysy.
Tmavá pleť, čnící nos
Uveřejněný portrét Božího syna v raných letech z dílny vynalézavé italské policie však není jediný, který po přelomu tisíciletí pronikne na veřejnost.
Před vyjevenými pohledy nejen křesťanské veřejnosti musí uhýbat britský expert Richard Neave (*1936), když v roce 2001 vymodeluje Ježíšův portrét pomocí pokročilé techniky.
Podobizna má totiž se zavedeným vyobrazením jeho tváře jen pramálo společného. Místo dlouhých loken jsou jeho vlasy krátce přistřižené a kudrnaté, pobledlou, popelavou tvář nahrazuje široký osmahlý obličej s výrazným nosem a šlechtěným plnovousem.
Základem k vytvoření Ježíšovy podoby je Neaveovi vzorek lebky datující se do 1. století a pocházející z hrobu, náhodně objeveného při výstavbě ulice v Jeruzalémě.
Zevnějšek pak vytvoří za pomoci speciální techniky, sloužící k identifikaci obětí požárů, a Kristových vyobrazení, nalezených v synagogách severního Iráku a pocházejících z 1. až 3. století našeho století.
