Po vnitřním obvodu se táhnou elegantní arkády s vysokými klenbami a bohatě zdobená sgrafitová fasáda. Nejen to návštěvníka ohromí při pohledu na perlu české renesanční architektury – zámek v Litomyšli.
Babylon měl visuté zahrady Semiramidiny, Indie svůj Tádž Mahal a české země mají zámek ve východočeské Litomyšli. Co tyto stavby spojuje? Všechny byly postaveny z lásky.
Poslední jmenovanou si nechává roku 1568 vybudovat nově ustavený nejvyšší kancléř Českého království Vratislav II. z Pernštejna (1530–1582), někdy řečený Nádherný, jindy Nádherymilovný. Jeho odpůrci si pak mnohdy vystačí s hanlivým označením „Ryšavý Pernštejn“.
Ať už je to ale s jeho krásou či zalíbením v ní jakkoli, v době začátku stavby je už 13 let šťastně ženatý s jednou z císařovniných dvorních dam Marií Manrique de Lara (asi 1538–1608) ze vznešené španělské rodiny Mendoza. A právě pro ni má zámek nechat přebudovat…
Prvotní je krása
Za účelem výstavby monumentálního díla si Vratislav sežene věhlasného italského architekta působícího v Čechách, Giovanniho Battistu Aostalliho de Sala (1510–1575), jehož předchází renomé již z přestaveb zámků v Poděbradech nebo Chlumci nad Cidlinou.
Důvod, proč se o něj přetahují snad všichni majitelé zdejších panství, je zřejmý – de Sala exceluje v renesančním slohu, který je oproti dřívější nábožensky orientované gotice vítaným „polidštěním“ stavebního stylu.
Cílem už není vystihnout podřízenost všemohoucímu, nýbrž ohromit krásou. Ačkoli de Sala částečně zachovává pozůstatky budovy, která na pozemku stála ještě před renesančním zámkem, i tak výstavba zabere dlouhých 13 let. Hotovo je až v roce 1581.
Smrt na řece
Kromě sloupořadí tvořícího dvorní arkády je zámek pozoruhodný i svojí sgrafitovou fasádou. Jedná se o vyzdobenou omítku, kdy vystínováním částí tzv. psaníček fasáda nabývá plastického dojmu.
Zámek v Litomyšli je pokryt hned 8000 takových psaníček, znázorňujících starozákonní, antické i jiné bitevní scény. Vratislav si ale krás stavby příliš neužije.
Rok po jejím dokončení umírá během plavby po Dunaji, milovaná Marie jej následuje na věčnost až o čtvrtstoletí později a podle pověsti dodnes na zámku bloudí její duch.
