Stačí jeden naštvaný politik, jeden drzý mladý fotograf a dokonalé načasování pro stisknutí spouště, aby se zrodil nejslavnější fotografický portrét všech dob. Taková Mona Lisa fotografie.
Mladý Yousuf Karsh (1908–2002) si v roce 1932 otevře v Ottawě ateliér. Protože je blízko sídla Kanadské vlády a on má talent, stává se brzy téměř dvorním fotografem kanadských politiků.
A je to právě portrét politika, co z něj o deset let později udělá mezinárodní hvězdu a legendu portrétní fotografie.
Dne 30. prosince 1941 pronáší před kanadskou poslaneckou sněmovnou projev Winston Churchill (1874–1965). Britský ministerský předseda netuší, že mu jeho kancelář naplánovala sezení kvůli portrétu.
„Nebyl příliš dobře naladěn a do portrétování se mu nechtělo. Dal mi pouhé dvě minuty,“ píše Karsh ve své knize Faces of Our Time.
Je zamračený, naštvaný a na fotoaparát se dívá s nechutí. „Jako kdyby viděl německého nepřítele. Bylo to perfektní, přesně něco takového jsem potřeboval.“ K dokonalosti tomu překáží jen doutník, který má v ústech. Proto k němu Karsch nečekaně přistoupí, doutník mu z úst vytáhne a odhodí ho.
V okamžiku, kdy si Churchill uvědomí, co fotograf udělal, zamračí se ještě víc, nasupeně nakloní hlavu a naštvaně si položí ruku v bok. V tu chvíli Karsh stiskne spoušť. A má to.
Fotku, která se stane jedním z nejslavnějších a nejčastěji reprodukovaných portrétů minulého století.
