Za protektorátu frčely fotbal, kino a Němcová

„Kdy bude konec války?“ ptá se jeden muž druhého. „Až se Göring vejde do Goebbelsových kalhot!“ zní jeho odpověď. Němci sice sebrali lidem jejich zemi, humor si však obyvatelé Protektorátu Čechy a Morava vzít nenechají. Jinak jim ale do smíchu dvakrát není…

Němci se snaží, aby co nejvíce Čechů pracovalo pro účely jejich válečné mašinérie. Úvazek je až 72 hodin týdně. Z protektorátu je totálně nasazeno v Německu asi 640 000 lidí. Někteří ale odcházejí za prací do Říše dobrovolně, protože je zlákají vyšší mzdy, musejí ovšem také počítat s vyššími životními náklady.

V polovině roku 1941 jsou v protektorátu zavedeny pracovní knížky, které obsahují informace o vzdělání i praxi. Němci získávají lepší přehled o možných pracovních silách.

V Německu jsou totálně nasazeny statisíce Čechů.

Boom zažívá biograf

V literatuře stoupá popularita děl z éry národního obrození. V centru pozornosti se ocitá třeba Božena Němcová (1820 – 1862), v roce 1939 dosáhne její dílo nákladu 70 000 kusů (pro porovnání – průměrný náklad knihy nového autora tehdy byl 1500 výtisků).

Divadlo se potýká s tvrdou cenzurou, ale zájem o něj neopadá. Velmi oblíbeným se stává pražské „Déčko“ Emila Františka Buriana (1904 – 1959), které je ale roku 1942 zavřeno za protinacistickou činnost.

Lidé hltají lidovou a klasickou hudbu, skladby s národnostním podtextem jsou ovšem zakázány. Největší boom zažívají biografy, na celém území protektorátu jich promítá 1000 a roční návštěvnost pokoří hranici 127 000 000 lidí.

Lyže vyměnili za brusle

Roste obliba fotbalu, kde se velkou hvězdou stává Josef Bican (1913 – 2001). Návštěvnost utkání roste, a když hrají Češi s Němci, napětí se dá doslova krájet.

Ztrátou hornatého pohraničí Češi přicházejí o oblíbenou zábavu – lyžování. Umějí si ale poradit a lyže vymění za brusle. Spousty bruslařů na zamrzlé Vltavě se stávají typickou kulisou protektorátních zim.