Zabila Karla Maye jedovatá voda?

Na úmrtním listu z 30. března 1912 sotva oschnul inkoust, a klepy už se šíří. „Byla to vražda,“ tvrdí někteří. Jedna z kolonek formuláře totiž zeje prázdnotou. Chybí příčina smrti. Dobrý důvod ke spekulacím, co zabilo Karla Maye.

Večer 30. března 1912 se Karel May (*1842) uloží do postele, u které sedí jeho druhá žena Klára. Ve 20.30 hodin se spisovatel na lůžku napřímí. „Vítězství, velké vítězství! Roses … rose red,“ vykřikne svoje poslední slova. Bezradnost lékařů nad tím, co ho přivedlo do hrobu, nahrává nejrůznějším teoriím.

Spisovatel získal ve své ženě Kláře oporu. Přesto čelila nařčení z jeho vraždy.

Důvod chybí

Ačkoli úmrtní list nezmiňuje nic, v registru zesnulých v saském Radebeulu, kde May skonal, jsou uvedeny srdeční zástava, bronchitida a astma. Mezi jeho současníky ale přichází na přetřes rakovina plic i vražda. „Otrávila ho jeho manželka Klára, která zdědí práva na jeho díla,“ šušká se mezi lidmi.

Třebaže Karel May umírá dříve, než se rozpoutá skutečná vlna zájmu o jeho díla, je jasné, že z opakovaně vydávaných indiánek poplynou tučné zisky. Mohlo to být pro Kláru motivem ke zločinu?

Sotva, stala se Karlovou oporou v jeho posledních letech života.

Karel May prosluje svými příběhy z Divokého západu.

Otevření rakve

Teorii, že spisovatel neodešel ze světa přirozeným způsobem, rozvíří další událost. „Je na hřbitově v saském Radebeulu pohřben opravdu Karel May?“ šeptá se poté, co během druhé světové války dochází k manipulaci s jeho rakví. Dlouho příznivci mayovek tápou ve tmě. Až v říjnu 2014 se vědci rozhodnou učinit přítrž přetrvávajícím dohadům.

Využijí sanačních prací, probíhajících v Mayově hrobce, a otevřou jeho rakev.„V rakvi opravdu leží on,“ zní jejich první závěr.

Alter ego Karla Maye tvoří postava Old Shatterhanda.

Výsledky analýzy

Další analýzy ostatků na jaře 2016 prokážou vysokou koncentraci olova a kadmia v kostech. Jako příčinu smrti proto tým určí právě chronickou otravu těžkými kovy. Olovo společně s kadmiem se do Mayova těla dostalo zřejmě z pitné vody, protože spisovatel měl v domě olověné rozvody.

„Zprávy o potížích v posledních týdnech a dnech jeho života odpovídají symptomům otravy těžkými kovy,“ komentuje výsledky výzkumu šéf týmu patolog Carsten Hädrich z Ústavu soudní medicíny v Lipsku.

„Pitná voda tehdy obsahovala velké množství olova,“ dodává s poznámkou, že přiotrávit se bylo poměrně snadné.