V létě roku 1836 učinila skupina chlapců v kopcích u skotského Edinburghu záhadný nález. Objevili zde skrýš s podivnými miniaturními rakvičkami. Kdo, kdy a proč zde ukryl těchto sedmnáct drobných rakví, zůstává dodnes záhadou.

Na kopec s názvem Artušovo sedlo nad hlavním městem Skotska chlapci vyrazili hledat nory zajíců. Místo doupat ušatých hlodavců ale narazili na něco mnohem zajímavějšího. Mezera mezi kameny překrytá břidlicovými pláty skrývala „hřbitov liliputů“.

Rakvičky byly asi 8 – 10 centimetrů velké a v každé byla uložena dřevená postavička oblečená v různém stylu.

Jakým způsobem se část pokladu dostala do soukromé sbírky pouličního zlatníka Roberta Fraziera, se už dnes nikdo nedozví. Po jeho smrti byly rakvičky vydraženy a na začátku 20. století je darem dostalo Skotské národní muzeum, kde jsou k vidění dodnes.

Osm malých rakví, které se dochovaly, je vyřezáno z jednoho kusu dřeva. Víčka jsou vykládána cínovými ornamenty a ke zbytku rakviček je drží běžné mosazné špendlíky.

Kovové – zejména cínové prvky podle historiků připomínají přezky bot, používané v první třetině 19. století. Autorem podivného hřbitova by proto mohl být například obuvník.

Kdo a proč sedmnáct malých postaviček do vlastnoručně vyřezaných rakviček skutečně uložil, je stále záhadou.

Proč byly dětské hračky pohřbeny?

Mezi archeology převažuje několik možných vysvětlení. Někteří podivné rakvičky spojují s nějakým druhem magie. Je možné, že „čarodějnice“ rituálně pochovávaly podobizny těch, kterým přály smrt. Maličcí nebožtíci by také mohli symbolizovat čestný pohřeb.

Ten mohli lidé vykonat například pro námořníky ztracené na moři, jejichž těla se nikdy nenašla.

Zajímavou teorií je také spojení záhadných rakviček se jmény sériových vrahů. William Burke a William Hare byli irští dělníci. Ve Skotsku se živili prodáváním těl zemřelých lidí na pitvy.

Na rozdíl od ostatních podvratných živlů, které za tímto účelem kradli těla z čerstvých hrobů, našli si oba Williamové jiný způsob – vraždění. Za oběti jim padlo celkem 17 osob, 16 z nich zavraždili vlastníma rukama.

Někteří historikové se proto domnívají, že by rakvičky z Edinburghu mohly představovat zemřelé osoby, jejichž těla byla poskytnuta anatomům na pitvy.

Jedinou vadou na kráse této teorie je, že všechny postavičky byly oblečené jako muži, ale ze 17 obětí irských vrahů bylo 12 z nich žen.

Kdo a proč pochovat do skrýše na Artušově sedle malé rakvičky, proto zůstává stále záhadou.