Onen moment zná každý, i ten, kdo Bibli viděl jen z dálky. Ježíš sedí mezi svými učedníky a věda, že se jeho čas na Zemi krátí, se chystá na svou poslední večeři…
Kristus zde podle tradice rozdělil víno a chléb, což mělo symbolizovat jeho krev a tělo. Evangelia vyprávějí, že před večeří svým následovníkům umyl nohy, pak následovalo jídlo, modlitba a rozloučení. Asi nejznámějším výtvarným dílem, které Ježíšovu poslední večeři znázorňuje, je Leonardova nástěnná malba v milánském kostele Santa Maria delle Grazie.
Slavná večeře byla vnímána i jako oslava svátku Pesach, tedy židovských Velikonoc. Svátek připomíná, kterak se židovský lid vymanil z egyptského otroctví a dočkal se vytoužené svobody. Pro křesťany má však jiný význam.
Ježíš symbolicky poukazuje na své vykupitelské poslání, které se děje skrze smrt na kříži, při níž je jako starozákonní beránek obětován za hříchy lidstva. „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá,“ praví se v Lukášově evangeliu. Právě při příležitosti poslední večeře Ježíš svým učedníkům sdělil, že již ví, že bude zrazen.
Jak vlastně taková hostina během Pesachu vypadala? Zahájena byla modlitbou, což bylo spojeno s požehnáním poháru s vínem. Stolovníci poté snědli předkrm a následovalo vyprávění příběhu, ve kterém Hospodin vyvádí Židy z Egypta. Poté byla vypita druhá číše vína, účastníci večeře se pomodlili nad nekvašeným chlebem a pak se podával beránek. Následovala modlitba nad třetí číší vína, pak zpěv a závěr tvořil čtvrtý pohár vína.
Jednotlivé novozákonní texty se v popisu událostí týkajících se Ježíšovy poslední večeře mírně odlišují. Nejstarším dílem je sice První list Korintským apoštola Pavla, nicméně mezi badateli je nejčastější názor, že nejbližší realitě je Markovo evangelium.
Někteří badatelé upozornili na fakt, že Ježíš sice pozvedl kalich po večeři, avšak ani Lukáš, ani Pavel v listě Korintským nespecifikuje, po které. Že šlo o večeři během pesachu naznačuje líčení evangelistů, že Ježíš se svými žáky jedl pečeného berana. Odtud pochází slovo pašije, což je pořečtělý termín pesach, který označuje nejen samotný židovský svátek, ale v užším smyslu jídlo během něj podávané a v nejužším samotného beránka.
Každopádně křesťanská tradice hovoří o tom, že Ježíšova slova se naplnila, když jej Jidáš prodal za třicet stříbrných, a druhý den byl ukřižován…
Poslední večeře páně měla proběhnout na Zelený čtvrtek, den před Velkým pátkem. Nicméně britský vědec Colin Humphreys tuto tezi zpochybňuje. Tento fyzik, který se zároveň dlouhodobě věnuje studiu Bible, upozornil, že mezi poslední večeří a ukřižováním se odehrálo tolik událostí, že to prostě a jednoduše nešlo stihnout.
Podle Humphreyse se Matouš, Marek a Lukáš při psaní evangelií řídili starým kalendářem a nikoli oficiálním židovským lunárním kalendářem, míní Humphreys. Pouze Jan použil ve svém textu platný kalendář, proto se jeho evangelium od ostatních tří liší. Navíc židovská tradice velela podávat berana právě ve středu.
„Ať už si o Bibli myslíte cokoli, jisté je, že Židé by nezaměnili své tradiční velikonoční jídlo za jiné, takže si evangelia sama protiřečí, což je vskutku těžko pochopitelné,“ dodal Humphreys.
Facebook
Twitter
RSS