Architekt Žuan An sleduje muže na žluté střeše paláce. Řezbář postupuje od jednoho konce trámu k dalšímu a do každého vyřezává symbol štěstí. Jednou ty trámy ozdobí oběšenci z rodiny císaře Čchung-čena…

 „Syn nebes potřebuje nové království,“ oznamuje Jung-le (1360–1424), třetí císař čínské dynastie Ming. V souladu s tradicí musí císař – syn nebes – žít odděleně od obyčejných smrtelníků.

Čilý stavební ruch se rozbíhá roku 1406. Lodě, mířící po řece do hlavního města, mají povinnost přibrat k nákladu i cihly z výroben na okraji Pekingu. Kvůli zimním mrazům se na vnější plochy klade až sedm vrstev cihel.

Kvalitní dřevo se přiváží z lesů vzdálených i 1500 kilometrů. Pod rukama eunuchů z něj vzniká karmínově červené sloupoví a střechy v císařské žluti.

Z říčních ledových ker sestavují dělníci plošinu pro přesun kamenných bloků o váze až 180 tun. Během 14 let pracuje na stavbě komplexu, známého jako Zakázané město, snad milion lidí!

Chlouba bez záruky

První velký požár začíná roku 1514 výbuchem. Areál o rozloze 720 000 metrů čtverečních osvětlují před novoroční oslavou prostopášného císaře Čeng-te (1491–1521) stovky barevných lampionů.

Jiskry přeskočí na skladovací stan, plný střelného prachu. Už tak stál provoz Zakázaného města tuny stříbra, teď výběrčí daní ještě přitvrdí. Červený kohout poničí dřevěné stavby v následujících letech mnohokrát a není jedinou hrozbou.

Svržení vládnoucí dynastie roku 1644 „naštěstí“ končí hromadnou sebevraždou Mingů. Mandžuové z nastupující dynastie Čching si přece nezničí sídlo…

Zloba nefritového boha

Celkem 9999 místností je přesně o jednu méně, než má bájný palác „Nefritového císaře“, vládce nebes.

Tento výraz podřízenosti pozemského panovníka ani magické číslo 9 v architektuře strážních věží (9 střešních trámů, 18 sloupů a 72 podpěr = 99) nad deset metrů vysokou zdí ale Zakázané město roku 1924 neochrání.

Eunuši ho tajně drancují a čínští povstalci hrozí, že dokonají zkázu. Poslední císař Pchu I. (1906–1967) odjíždí Branou duchovní síly.