Věřil v další velké vítězství. Rozhodnutím napadnout Rusko se však Napoleon dopustí osudného omylu. Jeho pověst geniálního stratéga utrpí vážný šrám, protože zpočátku úspěšná výprava se promění v boj o přežití. Katastrofické tažení vyvrcholí masakrem u řeky Bereziny, kde Bonaparte na poslední chvíli unikne zajetí!
Tažením do Ruska chtěl Napoleon (1769–1821) potupit cara Alexandra I. (1777–1825) a přinutit ho k vyjednávání o míru. Předpokládal, že k tomu bude stačit jedna vítězná bitva. Jenže Rusové na tuto „hru“ nepřistoupí. Vytrvalým ústupem lákají nepřítele stále dál na východ a taktikou spálené země ho vysilují.
„Ustoupím třeba až na Kamčatku, ale nepoddám se!“ údajně prohlásí Alexandr I. Značně prořídlá francouzská armáda se ocitá v bezvýchodné situaci a v říjnu 1812 zahájí pochod zpět na západ.
Z obklíčení se probije
Rusové jsou jako vosy. Vojáci generála Michaila Kutuzova (1745–1813) spolu s partyzánskými oddíly na nepřítele ze všech stran neustále dorážejí. A když se k jejich výpadům přidají tuhý mráz a chumelenice, změní se organizovaný ústup francouzských jednotek v úprk.
V polovině listopadu se jim Kutuzov rozhodne odříznout cestu u Krásného (na západě dnešního Ruska). Jeho plán nevyjde, Napoleonovi se podaří za cenu těžkých ztrát vyklouznout. Hon na zbytky Velké armády (Grande Armée) však pokračuje. Koncem listopadu se Kutuzov pokusí obklíčit a zajmout Napoleona ve chvíli, kdy překračuje řeku Berezinu. Opět neuspěje!
„Napoleon se dostal opravdu do obklíčení, během bitvy se ale za vysokých ztrát probil. Zatímco posledních 40 000 omrzlých ubožáků v dešti kulí stavělo most, jejich velitel je už odepsal,“ přibližuje tragický závěr francouzského tažení do Ruska současný publicista Josef Veselý.
Z více než půlmilionové Velké armády se domů vrátí jen hrstka zbídačelých mužů…
Facebook
Twitter
RSS