Kořeny všeléku můžeme hledat hluboko ve starověku, kdy se používá odvar z kůry vrby bílé. Ta totiž obsahuje látku, kterou až v roce 1828 extrahuje německý farmakolog Johann Buchner a nazve ji salicin.
Ta sama o sobě není nijak účinná, až za dalších 10 let italský chemik Raffaele Piria (1814–1865) připraví kyselinu saliciovou, která má ty správné grády. Jenže nesmí se to s ní přehnat. Jinak pacienty potrápí žaludek, průjmy, někdy dokonce místo vyléčení přijde smrt.
Za všechno může táta
Bolesti při horečkách nebo revmatech jsou ale natolik nesnesitelné, že lidé raději riskují případné vedlejší účinky. Jedním z pacientů s bolavými klouby je i otec německého chemika Felixe Hoffmanna (1868–1946) Jacob. „Uleví mé bolesti, ale možná ji přehluší pouze to, jak mi není dobře při polknutí toho léku,“ svěří se otec svému synovi. Felix si na medikament tedy posvítí.
Dnem i nocí pracuje na nové sloučenině, která by jen pomáhala a chránila před vedlejšími účinky. „Mám to!“ zvolá ze své pracovny 10. srpna 1897. Podaří se mu spojit kyseliny salicylovou a octovou.
Druhá jmenovaná vyštípe negativní vedlejší účinky léku a zůstanou jen ty, které uleví.
Od prášku k tabletě
Hoffmann mladší pracuje pro farmaceutickou společnost Bayer, která medikament testuje tři roky. „Je to všelék,“ chválí svého zaměstnance vedení i kolegové. Dne 6. března 1899 nechají zaregistrovat ochrannou známku aspirin, kdy písmeno „a“ znamená acetyl, tedy část kyseliny octové, a výraz „spir“ je odvozen od tužebníku jilmového (Spiraea ulmaria), ze kterého se získává salicin.
Přípona „in“ se u léků tehdy běžně užívá. O zázraku se mluví po celém světě. Jak je někomu nevolno, už běží ke svému lékárníkovi a prosí o malý papírový sáček. V něm je ukryto 500 mg zázračného prášku. Firma Bayer rychle vymýšlí, jak dostat aspirin do přijatelné formy, tehdy nově vynalezené podoby tabletky. Podaří se to za rok.
Aspirin se tak stává jednou z prvních pilulek, kterou člověk spolkne.
Všechny úspěchy sklízí společnost Bayer, tehdy se moc nemluví o tom, kdo skutečně přišel na zázračnou medicínu.
Boj o vynález aspirinu
Až v roce 1934 se Hoffmann začne dožadovat toho, aby byl uznán jako objevitel aspirinu. Po boku mu však ve firmě Bayer byl ještě jeden vědec, Arthur Eichengrün (1867–1949). Podle kolegů a známých obou mužů to je právě Eichengrün, kdo radí Hoffmannovi, s čím má sloučit kyselinu salicylovou. Je prý chytřejší, za svého života nastřádá skoro pět desítek patentů. Jenže s židovským původem si ve 30.
letech může o nějakém uznání v Německu jenom nechat zdát.
Proti infarktu i Alzheimeru?
Všelék má pro lidi mnohdy větší cenu než drahé suroviny. Mezi světovými válkami v některých státech Střední a Jižní Ameriky je aspirin regulérním platidlem. V indonéských státech věří v jeho sílu natolik, že si nadrcený prášek nasypou do ampule a nosí jej na krku neustále při sobě.
Podle aktuálních výzkumů prý významně snižuje riziko infarktu myokardu, mrtvice, dokonce je účinný v boji s rakovinou nebo pomáhá jako prevence Alzheimerovy choroby.
Facebook
Twitter
RSS