Po zaprášené stezce ve střední Itálii putuje skupina jezdců. Slunce již téměř zapadlo a okolní krajina se ponořuje do tmy. Tomáš Akvinský, sedící na malém oslu, se zavrtí v sedle. V nastávajícím šeru si nevšimne trčící větve ze spadeného stromu a udeří se o ni do hlavy. „Jsi v pořádku, bratře?“ spěchají k zraněnému duchovnímu jeho druzi.
„To nic, musíme pokračovat v cestě,“ vydechne Tomáš a zhroutí se na zem!
Dominikánští mniši uloží vysíleného bratra k odpočinku a poskytnou mu veškerou péči. Na Druhý lyonský koncil, kde se měl uznávaný katolický myslitel setkat se zástupci pravoslavné církve, však výprava už nedojede. Budoucí světec Tomáš Akvinský (1225–1274) umírá po několika dnech od svého úrazu v italském klášteře Fossanova.
Čím vším se tento „Andělský učitel“ zapsal do historie?
Nevěstku vyžene hořícím polenem!
Tomáš Akvinský je potomkem starého šlechtického rodu z Lazia. Od útlého dětství vykazuje známky geniality. V pouhých 14 letech je přijat na univerzitu v Neapoli, kde později vstoupí do žebravého řádu dominikánů. Akvinského rodina se s tímto mladíkovým krokem nedokáže smířit. „Měl se stát opatem slavného kláštera, a ne nějakým řeholníkem!“ láteří nespokojení rodiče.
Vlastní bratři Landulf a Rinaldo proto Tomáše zajmou a uvězní na hradě v Roccaseccu. Jenže mladý kněz má o své budoucnosti jasno a nenechá se přesvědčit bitím ani prosbami. Landulf s Rinaldem dokonce zaplatí jisté prostitutce, aby pobožného sourozence svedla. Tomáš ale tělesným pudům hravě odolá a najatou kurtizánu vyžene z ložnice hořícím polenem!
Teprve poté příbuzní pochopí, že s chlapcovým rozhodnutím nepohnou, a propustí jej na svobodu.
Svou práci označí za slámu!
Tomáš po sobě zanechá neuvěřitelné množství knih – 30 objemných svazků. Stěžejní prací italského duchovního je Souhrn teologie, vytvořený v letech 1265 až 1273. Hlavní přínos Akvinského spočívá v tom, že pro evropské vzdělance objeví dílo řeckého filozofa Aristotela (384–322 př. n. l.), které bylo dříve pokládáno za kacířské. 6.
prosince 1273 se mu při modlitbě údajně zjeví sám Kristus, což na učeného muže hluboce zapůsobí a až do konce života odmítá pokračovat v literární činnosti, neboť mu všechno, co doposud napsal, začne připadat jako sláma a plevy. Následujícího roku ho papež Řehoř X. (asi 1210–1276) vyšle na koncil do francouzského Lyonu.
Příjezd na něj ale nemocí vyčerpanému Tomášovi navždy zmaří jedna proklatá větev.
Facebook
Twitter
RSS