Po pravidelné trajektorii, připomínající svým tvarem fazoli, krouží kolem Země asteroid zvaný 3753 Cruithne. Vědci ho nazývají kvazi měsícem naší planety. Hrozí snad Zemi srážka s tímto kusem vesmírné horniny?
Jako měsíc je označováno těleso, které je zcela ovlivňováno gravitačním polem planety.
Jedinou přirozenou družicí Země je tak samozřejmě Měsíc, vzdálený od naší planety 384 403 km. Jeho objem dosahuje pouze 2 % toho zemského, přesto patří mezi největší planetární měsíce. V celé sluneční soustavě je pátý, ale v poměru k velikosti své mateřské planety je vůbec největší. Zemi oběhne jednou za 29,5 dne.
Nejvěrnější měsíc ze všech
Se Zemí je Měsíc v synchronní rotaci. To znamená, že k naší planetě je vždy natočena jeho stejná strana. Toto uspořádání je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii. Nyní se slapové jevy na Zemi projevují přílivem a odlivem, na jejím věrném souputníkovi pak smršťováním jeho povrchu. Země tvoří se svým měsícem prakticky „dvojplanetu“, obě tělesa jsou těsněji spjata se Sluncem než jedno s druhým.
Mini planetka obíhá Zemi
Žádné další přirozené těleso na trvalé a gravitačně vázané dráze kolem Země neobíhá. Jen umělé satelity vytvořené lidmi. Země však může dočasně zachytit na svoji oběžnou dráhu menší tělesa, podobná spíše kamenům s nestabilní dráhou letu. Většina z nich shoří v zemské atmosféře, případně po nějaké době oběžnou dráhu Země zase opustí. Příkladem takového „zemského měsíce“ je mini planetka 2006 RH120 s průměrem 5 metrů. Ta se na své oběžné dráze občas dostane do tak těsné blízkosti Země, že se na chvíli stane její přirozenou oběžnicí. Naposledy k tomu došlo v letech 2006 a 2007.
Tohle „auto“ není Muskovo
Další mini planetku, s označením 2020 CD3, která obíhá kolem naší planety, objevili vědci ze Stewardovy hvězdárny Arizonské univerzity loni v únoru. Je velká asi jako osobní automobil, její průměr odhadují experti na 1,9 až 3,5 metru. Z gravitačního pole Země „unikla“ hned v květnu. K jejímu dalšímu blízkému průletu v blízkosti naší planety dojde podle odhadů v roce 2044.
Kvazi měsíce naší planety
Mini planetky obíhají Slunce nahodile. Obdobně velká tělesa, která však mají stabilní oběžnou dráhu okolo Slunce a současně se nacházejí v blízkosti Země, jsou označována jako kvazi měsíce Země. Jejich pohyb je však naší planetou ovlivňován jen částečně a Země je zároveň není schopna zachytit natrvalo. Díky tomu, že se oběžná dráha kvazi měsíce okolo Slunce nachází v blízkosti Země, může to zdánlivě vypadat tak, že se pohybuje spolu s ní.
Dráha tvaru fazole
Kvazi měsícem Země bylo například mezi roky 1996 až 2006 těleso 2003 YN107, i dnes naše planeta disponuje několika kvazi měsíci. V některých případech se dokonce může kvazi měsíc dostat až tak blízko k nějaké planetě, že je zachycen jejím gravitačním polem a stane se jejím skutečným měsícem, případně se s ní srazí. Pokud však oběh tělesa kolem Slunce není vhodně sladěn s oběhem Země, může dojít k jinému zajímavému jevu, kdy se těleso vzhledem k Zemi pohybuje na dráze ve tvaru fazole.
Jméno po keltském králi
Příkladem takového tělesa je planetka 3753 Cruithne s průměrem pět kilometrů. Tu objevil dne 10. října 1986 na observatoři Siding Spring v Austrálii Skot Duncan Waldron. Její jméno pochází ze staré irštiny, Waldron ji pojmenoval po vůdci kmene, jenž obýval jeho rodnou zemi před tisíci lety. Cruithne byl nejvýznamnějším králem keltského národa Piktů, který žil ve středním a severním Skotsku. I planetka je poslem minulosti, protože je tvořena materiálem pocházejícím z doby, kdy byla formována sluneční soustava.
Druhý „měsíc“ Země
Cruithne obíhá Slunce po eliptické dráze a doba jejího oběhu je 364 dní, což je téměř shodné se Zemí. Planetka tak kopíruje pohyb Země, její dráha je nicméně protáhlejší. Naše planeta ji totiž při oběhu část cesty „tlačí“ před sebou, a tím ji zrychluje, na opačné straně ji naopak „táhne“ za sebou, a tak ji zpomaluje. Vzhledem k Zemi se pak planetka pohybuje po dráze připomínající fazoli, což je dáno rozdílným sklonem jejich drah vůči Slunci a výraznou eliptičností dráhy Cruithne. Srazit se však tato dvě tělesa nemohou, protože se jejich dráhy neprotínají. Nejblíže se Zemi přiblíží na třicetinásobek vzdálenosti Země-Měsíc.
Jednou za 770 let
Po určité době se mohou tělesa z fazolovité dráhy dostat na „oběžnou“ dráhu kvazi měsíce, nebo naopak kvazi měsíc přejde na dráhu tvaru fazole, jak tomu bylo v případě tělesa 2003 YN107. V současné době obíhá kvazi měsíc Cruithne Lagrangeův bod 4, na dráze kolem Slunce je tak nyní před Zemí. Cruithne se však od Země pomalu vzdaluje. Za několik staletí se vzdálí natolik, že se dostane za Zemi a bude naši planetu naopak dobíhat. Do úplně shodné pozice vzhledem ke Slunci a Zemi se pak Cruithne dostane jednou za 770 let.
Odhalí nám tajemství vzniku vesmíru?
Cruithne a jí podobná tělesa jsou snadno dosažitelná sondami, vypuštěnými ze Země. Energetické nároky případných vesmírných misí k nim jsou přitom minimální. Navíc, pokud by se využily miniaturní sondy, byly by pořizovací náklady letů k takovým tělesům velmi nízké v porovnání s jinými kosmickými misemi. Přitom lze očekávat, že materiál některých těchto těles zůstal v nezměněné podobě od doby tvorby sluneční soustavy. Pro lidstvo tak znamenají možnost výzkumu původní látky protoslunečního disku s minimálními vynaloženými prostředky.
Facebook
Twitter
RSS