Jako nejmladší dcera vévody Maxmiliána Josefa Bavorského má tu výhodu, že může mluvit do výběru svého budoucího manžela. Žofie toho využije, šťastná ale nebude…

Zkraje roku 1867 svolí ke sňatku. Jejím nastávajícím se má stát bavorský král Ludvík II. (1845–1886), ke svatbě ale nedojde.

Důvody jsou podle všeho dva – jednak se Žofie Bavorská (1847–1897) zamiluje do dvorního fotografa, a jednak se proslýchá, že Ludvík má raději mužskou společnost.

Kromě toho se podle Žofie chová velmi nevyrovnaně. Střídavě ji přehlíží a koupe ve výlevech přeafektovaných citů. Vdavky se nejprve odsunou a krátce nato úplně zruší.

„Ta hanba!“ děsí se Žofiini konzervativní rodiče a jsou rozhodnutí svou dceru dát prvnímu nápadníkovi, který projde kolem. Tímto „kolemjdoucím“ bude francouzský vévoda Ferdinand z Alençonu (1844–1910).

Strojený ženich

„Je takový strojený,“ stěžuje si Žofie po setkání se svým nastávajícím. Nakonec ale otočí a do roka se v bavorském Possenhofenu koná svatba.

V dalším roce se manželům narodí první dítě, holčička Luisa (1869–1952), a o tři roky později i syn Emanuel (1872–1931).

Už se zdá, že Žofie konečně bude šťastná, ale kolem 40. roku života se nervově zhroutí. S ošetřujícím lékařem pak údajně prožije románek. „Chci se rozvést,“ ohlásí svému muži, přestože hrozí společenský skandál.

Ferdinand ji nechá raději poslat do sanatoria pro duševně choré u Štýrského Hradce. Samozřejmostí je zde přísný režim a hlídaná korespondence. Žofii propustí po sedmi měsících zdejšího pobytu.

Nezachránila se

Bavorská vévodkyně následně cestuje do Paříže, kde vstoupí do řádu dominikánek. Pod jménem Marie Madeleine zde pečuje o lidi bez domova a matky-samoživitelky.

Dominikánky se podílejí i na tradiční dobročinné akci v Paříži, známé jako Bazar de la Charité. Zde ovšem 4. května 1897 dojde k tragédii. Vznítí se plynová lampa u promítacího zařízení a hala se promění v ohnivé inferno.

„Utíkejte, tudy!“ ukazuje Žofie návštěvníkům směr k východu, sama však utéct už nestačí. Její zuhelnatělé tělo je natolik poškozené, že ji mezi ostatními 125 oběťmi dokážou identifikovat až podle zubů.

(Zdroj: HISTORY revue)