„Budeš vojákem,“ dozví se od svého otce Martin Tourský. Mladík si brzy vyslouží důstojnickou hodnost a poté ho převelí k císařským gardistům do francouzského Amiensu. Život mu ale uchystá jiný osud než postup po vojenském žebříčku…
Setkání s žebrákem
Je mrazivý večer, když se Martin (asi 316–397) na svém koni vrací do tábora. U brány se k němu přitočí žebrák. „Snažně vás prosím o malou almužnu,“ zašeptá a natáhne ruce. Martin zavrtí hlavou. Ne, nemá u sebe ani peníze, ani jídlo.
Chudáka mu je ale líto. „Dám ti polovinu svého pláště,“ navrhne a už svléká důstojnický oděv. V noci po příhodě Martin podle legendy ve snu spatří do svého pláště oblečeného Ježíše Krista (7/1 př. n. l.–30/33 n. l.).
Zjevení mu napoví, že se má vydat duchovní cestou. Odchází z armády a nechává se pokřtít. Zůstává jako poustevník ve Francii. Když zemře biskup z Tours, zdejší lidé mají jasno, kdo by měl převzít jeho úřad – svatý muž, který žije nedaleko od nich.
Pekáč pro neposlušné
Martin ale vyznává chudobu a do církevního úřadu se nijak nehrne. Proto se před delegací, která mu chce oznámit novinku o jeho zvolení, raději schová mezi husy. Jenže opeřenci prozradí jeho přítomnost svým kejháním.
Druhá legenda o tom, jak se zrodila svatomartinská tradice pečené husy, ovšem říká, že jednoho dne opeřenci příliš rušili Martinovo kázání. I tak zbožný muž se už na ně rozčílil. „Neposlušní ptáci se musejí upéct a sníst,“ nařídí.
Ať už byla skutečnost byla jakákoli, jisté je, že Martin Tourský se v roce 372 opravdu stává biskupem ve francouzském Tours. Volbou do úřadu ale nezpychne. Poustevnický život až do své smrti nevymění za bohatství.
Mastné dávky
První vykrmené svatomartinské husy se na světcovu počest objevují zřejmě už za vlády císaře Karla Velikého (747/748–814) jako robotní dávky, odevzdávané vrchnosti.
Písemnou zmínku o této tradici ale zanechá až Anton von Snakenburg (†1476), mnich ze západoněmeckého kláštera v Corvey.
Podle něj v roce 1171 dal jistý Othelricus von Svalenberg zdejším mnichům „stříbrnou husu jako dárek“. U nás jsou běžné v 16. století.
(Zdroj: HISTORY revue)
