„Budeš vojákem,“ dozví se od svého otce Martin Tourský. Mladík si brzy vyslouží důstojnickou hodnost a poté ho převelí k císařským gardistům do francouzského Amiensu. Život mu ale uchystá jiný osud než postup po vojenském žebříčku…
Setkání s žebrákem
Je mrazivý večer, když se Martin (asi 316–397) na svém koni vrací do tábora. U brány se k němu přitočí žebrák. „Snažně vás prosím o malou almužnu,“ zašeptá a natáhne ruce. Martin zavrtí hlavou. Ne, nemá u sebe ani peníze, ani jídlo.
Chudáka mu je ale líto. „Dám ti polovinu svého pláště,“ navrhne a už svléká důstojnický oděv. V noci po příhodě Martin podle legendy ve snu spatří do svého pláště oblečeného Ježíše Krista (7/1 př. n. l.–30/33 n. l.).
Zjevení mu napoví, že se má vydat duchovní cestou. Odchází z armády a nechává se pokřtít. Zůstává jako poustevník ve Francii. Když zemře biskup z Tours, zdejší lidé mají jasno, kdo by měl převzít jeho úřad – svatý muž, který žije nedaleko od nich.
![Soucitný Martin se s trpícím žebrákem ochotně rozdělí o svůj důstojnický plášť.](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2021/11/1-12-768x770.jpg)
Pekáč pro neposlušné
Martin ale vyznává chudobu a do církevního úřadu se nijak nehrne. Proto se před delegací, která mu chce oznámit novinku o jeho zvolení, raději schová mezi husy. Jenže opeřenci prozradí jeho přítomnost svým kejháním.
Druhá legenda o tom, jak se zrodila svatomartinská tradice pečené husy, ovšem říká, že jednoho dne opeřenci příliš rušili Martinovo kázání. I tak zbožný muž se už na ně rozčílil. „Neposlušní ptáci se musejí upéct a sníst,“ nařídí.
Ať už byla skutečnost byla jakákoli, jisté je, že Martin Tourský se v roce 372 opravdu stává biskupem ve francouzském Tours. Volbou do úřadu ale nezpychne. Poustevnický život až do své smrti nevymění za bohatství.
![Až do smrti žije poustevnickým životem.](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2021/11/2-12.jpg)
Mastné dávky
První vykrmené svatomartinské husy se na světcovu počest objevují zřejmě už za vlády císaře Karla Velikého (747/748–814) jako robotní dávky, odevzdávané vrchnosti.
Písemnou zmínku o této tradici ale zanechá až Anton von Snakenburg (†1476), mnich ze západoněmeckého kláštera v Corvey.
Podle něj v roce 1171 dal jistý Othelricus von Svalenberg zdejším mnichům „stříbrnou husu jako dárek“. U nás jsou běžné v 16. století.
![Svatomartinská husa se u nás běžně pekla už v 16. století.](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2021/11/3-11-768x516.jpg)
(Zdroj: HISTORY revue)