Zvířecí zornice: Proč mají různé tvary?

Zorničky jsou jen jednou z jeho mnoha částí oka, dokonce ani ne částí v pravém slova smyslu hmatatelnou – jsou pouhými otvory v duhovce, kterými skrze čočku dopadá světlo na sítnici. Přesto v přírodě nacházíme rozdíly v jejich tvaru i u zvířat, která jsou si příbuzná jak druhem, tak životním stylem.

Býložravci jako koně, ovce, antilopy nebo jelenovití s očima po stranách hlavy mají v naprosté většině panenky orientované horizontálně, což jim umožňuje sledovat během pastvy široký úhel svého okolí. Schopnost naprosto nezbytná pro zpozorování blížícího se lovce a únikové cesty v terénu.

Vodorovný tvar pupily (zornice) v jedné rovině se zemí propouští na sítnici pasoucích se zvířat více světla zepředu a ze stran a omezuje jeho příjem svrchu, díky čemuž jim poskytuje panoramatický obraz okolí. Ten je natolik dokonalý, že i během sklánění hlavy k rostlině se úhel panenky vůči horizontu nezmění. Tomuto ději se říká cyklovergence.

Celé oko se při něm dokáže v lebce otočit o 50 i více stupňů a zvíře nikdy neztrácí přehled.

Rozhoduje výška

Na predátory, z nichž evolučně pochází i člověk, s očima vepředu hlavy připadá poněkud širší škála tvarů. Pomocí srovnání počítačem generovaných obrazů viděných svislými, kulatými či půlkruhovými panenkami se vědcům konečně podařilo pochopit proč. Svislé zornice se vyskytují především u plíživých lovců, jako je třeba kočka domácí, neboť umožňují mnohem lepší odhad vzdálenosti.

Nezbytný předpoklad pro vypočítání skoku bez nutnosti pohnout hlavou, což by mohlo vést k odhalení. O tom, proč někteří predátoři disponují zornicemi kulatými, se člen výzkumného týmu Gordon Love vyjadřuje takto: „Předpokládali jsme, že u masožravců závisí tvar zorničky na jejich výšce – a tento odhad se potvrdil.

Zatímco malí predátoři, jako jsou kočky, lišky nebo hadi, mají panenky svislé, 82 procent zkoumaných zvířat, která dosahují výšky přes 42 centimetrů, jako tygři nebo vlci, má panenky kulaté.

Korelace mezi výškou a tvarem je tedy zřejmá.“

Tvary nerozluštěné

Navzdory posunutí výzkumu o značný kus dál si příroda úplné řešení stále ponechává pro sebe. Existují výjimky z pravidla (například masožravé mangusty, které však mají vodorovné zornice), i jedinečné tvary pupil, pro jejichž účel objasnění nemáme (vlnovky u sépií či oči gekonů). Alespoň prozatím.