Žihadlo, případně kusadla jsou těmi nejkrutějšími zbraněmi přírody. Mají způsobit bolest a odradit dotěrného vetřelce. Nezáleží však jen na velikosti či ostrosti tohoto nástroje. Důležitá je také otázka složení a množství jedu, který je při bodnutí či kousnutí vpraven do organismu.
1. Proč se bát mořské vosy?
Druh: čtyřhranka Fleckerova (Chironex fleckeri)
Rod: čtyřhranka (Chironex)
Čeleď: Chirodropidae
Austrálie je všeobecně známa velkým počtem jedovatých druhů živočichů. Pozor je si však nutné dávat nejen na souši, ale i ve vodách omílajících nejmenší z kontinentů světa. Jsou totiž domovem čtyřhranky Fleckerovy, která se označuje též jako mořská vosa či čtyřhranka smrtelná. Poslední označení je nejvýstižnější, jde totiž o jednoho z nejjedovatějších mořských živočichů vůbec.
Smrtonosná čtyřhranka dosahuje hmotnosti kolem 1 kg, průměr horní části jejího zvonu nepřesahuje 25 cm, je tak velice snadné ji těsně pod hladinou přehlédnout. Z těla se do všech stran vypínají tenká chapadla, která mohou být dlouhá až 3 metry. Ta jsou opatřena velkým množstvím žahavých buněk.
Krutá a rychlá smrt
Ne ze všech medúz je nutné mít panickou hrůzu. Život člověka dokáže ohrozit pouze zhruba 15 z 2000 známých druhů. Nejsilnější je právě jed mořské vosy, který velmi rychle zasáhne svalovou a nervovou tkáň – smrt může následovat jen několik minut po žahnutí.
„Čtyřhranka Fleckerova je považována za jednoho z nejjedovatějších živočichů právem. Jejich oběti umírají obvykle do dvou minut,“ říká specialistka na medúzy bioložka Lisa Gershwinová z australské organizace CSIRO (Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation). Po žahnutí nastupuje intenzivní bolest. Kvůli šoku či ztrátě vědomí velká část postižených utone, další umírají na zástavu srdce.
Ale prudká jedovatost není to jediné, čím tento druh vyniká. Narozdíl od ostatních medúz dokáže mořská vosa plavat, a to až rychlostí 4 uzlů, tedy cca 7,5 km/hod.! Většina ostatních druhů se nechá prostě unášet proudem, pouze mírně reguluje směr.
2. Bolest číslo 4!
Druh: hrabalka obrovská (Pepsis heros)
Rod: hrabalka (Pepsis)
Čeleď: hrabalkovití (Pompilidae)
Brazílie, Ekvádor, Peru – to jsou země, kde je možné narazit na jednoho z největších zástupců blanokřídlého hmyzu, hrabalku obrovskou. Její velikost vzbuzuje respekt, dorůstá délky okolo 6 cm, rozpětí křídel může mít až 11 cm.
Oblíbenou kořistí hrabalek jsou velcí sklípkani, které ochromí svým jedem. Od smrtonosných pavoučích kusadel si drží odstup díky dlouhým nohám. Paralyzovaná oběť slouží jako potrava pro larvy, dospělci se živí nektarem.
Schmidtova stupnice bolesti
Hruď dospělých hrabalek je mohutná, stejně tak zadeček. Celé tělo má matně černou barvu, křídla jsou zbarvena jantarově, což působí značně kontrastně. Bodnutí hrabalkou je značně bolestivé. Podle entomologa Justina Schmidta z University of Arizona patří k jedněm z nejbolestivějších způsobených hmyzem. Americký vědec zasvětil velkou část svého výzkumu porovnávání intenzity bolesti vyvolané kousnutím či bodnutím různých druhů hmyzu. Dokonce sestavil stupnici bolesti, na níž stupeň 0 znamená, že bodnutí není téměř cítit, stupeň 4 je pak vyhrazen pro bolest největší intenzity. Hrabalky zařadil právě do stupně 4. Bolestivější už je podle něj jen setkání s jihoamerickým mravencem druhu Paraponera clavata.
3. Malý, ale bolavý!
Druh: Paraponera clavata
Rod: Paraponera
Čeleď: mravencovití (Formicidae)
Ustlat si v blízkosti mraveniště není nikdy nejlepší nápad. A pokud toto mraveniště patří jihoamerickým mravencům druhu Paraponera clavata, má nešťastník zaděláno na pořádně palčivý problém. Dělníci těchto mravenců dorůstají délky 18 až 30 mm. Královna nebývá o moc větší. Vyskytují se ve vlhkém prostředí deštných pralesů v Nikaragui, Hondurasu a Paraguaji. Místní domorodci jich využívají při zasvěcovacích rituálech, během kterých se z chlapců stávají muži. Hlavním kritériem je překonat palčivou způsobenou jedem těchto mravenců.
Nezměrná bolest!
Jihoameričtí mravenci se zcela vymykají Schmidtově stupnici bolesti! Entomolog, který byl zvyklý testovat účinky bodnutí sám na sobě, doslova poznamenal: „Bolest je to naprosto intenzivní. Popsal bych ji jako chůzi přes rozžhavené uhlíky. A navíc s hřebíkem zaraženým v patě…“ Všestravující bolest nepolevuje po dobu až 24 hodin. Bolest lze podle lidí, kteří jí protrpěli, srovnat s bolestí při střelném zranění. Odtud možná anglický název tohoto druhu – bullet ant (bullet – kulka, ant – mravenec). Druh poprvé popsal dánský zoolog Johan Christian Fabricius v roce 1775. Jeden mravenec nemusí být pro člověka nebezpečný, kolonie však sestávají z několika stovek jedinců, což už může být smrtelně nebezpečné.
4. Kdo je největší zabiják?
Druh: sršeň mandarínská (Vespa mandarinia)
Rod: sršeň (Vespa)
Čeleď: sršňovití (Vespidae)
Mezi největší bodavý hmyz světa patří sršeň mandarínská, jejíž dělnice dorůstají délky až 45 mm. Rozpětí křídel může být až 75 mm. Jedná se o velmi agresivní druh. Až 6 mm dlouhým žihadlem dokáže vstříknout do své oběti velké množství silného jedu.
Jed obsahuje neurotoxin zvaný mandaratoxin. Bodnutí může podlehnout i člověk, který nemá alergii. Alergie riziko úmrtí navíc značně zvyšuje. Příčinou smrti bývá většinou anafylaktický šok (silná a rychlá alergická reakce), případně srdeční zástava.
Desítky obětí ročně!
U nás se tohoto zabijáka naštěstí obávat nemusíme. Žije ve východní Asii. Ve střehu je nutné být však například v Koreji, v Číně a v Japonsku. V zemi zapadajícího slunce je každoročně zaznamenáno 30 až 50 úmrtí zaviněných tímto obřím hmyzem. Oběti jsou hlášeny i z dalších míst, kde se sršeň mandarínská vyskytuje, například v čínské městské prefektuře An-kchang podlehlo v roce 2013 jejímu bodnutí během pouhých tří měsíců 41 lidí!
Ohrožené včely
Před smrtonosnými sršni se musejí mít na pozoru všichni v jejím okolí, v největším ohrožení jsou však včely medonosné, které proti nim nemají vyvinuté žádné obranné mechanismy. Napadené včely nemají žádnou šanci. Sršně jsou 5x větší a mají až 20x vyšší hmotnost. Statistika je neúprosná – sršeň dokáže zabít až 40 včel za minutu. Při tom o včely samotné jim vůbec nejde, potřebují se přes ně „pouze“ probít k plástům, kde se nachází válečná kořist – ještě nevylíhnuté včelí larvy, které jsou mnohem šťavnatější a mají vyšší výživovou hodnotu než dělnice. Úlovek odnášejí do svého hnízda, kde se stává potravou jejich vlastních larev.
5. V poušti pozor na štíry!
Druh: štír tlustorepý (Androctonus australis)
Rod: štír (Androctonus)
Čeleď: štírovití (Buthidae)
Škorpióni patří k velmi obávaným živočichům. Jedním z nejnebezpečnějších je štír tlustorepý, areálem jehož výskytu jsou suché pouštní oblasti. Vyskytuje se například v Alžírsku, v Egyptě, ale také v Indii či v Pákistánu. Narozdíl od jiných pouštních tvorů si štíři tlustorepí nehloubí vlastní úkryty. Místo toho hledají skrýš pod kameny či v přírodních puklinách. Často také bohužel vyhledávají blízkost lidských obydlí, v oblibě mají především trhliny ve zdech domů.
Antisérum zachrání život!
Je to masožravý druh, jehož kořistí jsou převážně švábi a cvrčci. Dorůstá délky kolem 10 cm a jeho tělo je zakončeno článkovaným zadečkem s jedovým hrotem. Jed nažloutlého středně velkého štíra obsahuje silné toxiny, které napadají nervový systém. Je jedním z nejnebezpečnějších štírů na světě. Tento druh je zodpovědný za většinu úmrtí způsobených štíry. Bodnutí nemusí být smrtelné, ale pouze pokud je včas podána vakcína s protijedem. K osudnému setkání člověka s tímto živočichem však dochází často v odlehlých oblastech, kde není rychlý lékařský zásah možný. Většinu obětí tvoří starší a nemocní lidé a malé děti.
6. Užitečné, ale i nebezpečné včely!
Druh: včela medonosná (Apis mellifera)
Rod: včela (Apis)
Čeleď: včelovití (Apidae)
Jedním z nejsmrtelnějších bodavých živočichů je ten, kterého zároveň nejvíce potřebujeme – včela. Ať již v Evropě či v Americe hojně rozšířená včela medonosná či asijská včela obrovská (Apis dorsata). Pro většinu lidí bude následkem jednoho včelího bodnutí pouze drobný otok a mírná lokální bolest. Jeden kamínek však dokáže strhnout lavinu. Při bodnutí uvolňuje včela poplašný feromon, kterým zaktivuje své spolupracovnice, aby přispěchaly na pomoc. Samotné včele už samozřejmě pomoci není, ale v ohrožení může být celé společenstvo. Jed slouží včelám k obraně před vetřelci, kteří jsou obvykle větší než ony samy. Obranná látka tak musí mít pro vetřelce nepříjemné následky. K zabití zdravého dospělého člověka je však potřeba obrovské množství žihadel. Podle Schmidta je kritická hodnota kolem 500 bodnutí, člověk však dokáže přežít i mnohem více.
Agresivní kříženci
Proč jsou tedy včely tak nebezpečné? Především kvůli globální poptávce po medu. Včely jsou zkrátka všude, a tak není divu, že s nimi lidé přicházejí často do kontaktu. Domestikované včely v úlech příliš agresivní nebývají, horší je to ale s roji divokých včel. Problémem jsou tzv. zabijácké včely, které vznikly zkříženým afrických a evropských druhů. Tito kříženci jsou mnohem agresivnější a citlivější. Smrtelně nebezpečné však může být pro člověk už jediné včelí bodnutí. A to v případě je-li alergický. Alergickou reakci způsobuje narušení imunitního systému jedince. Následuje stav zvaný anafylaxe, tedy rychlý otok, vede k poškození tkání a způsobí život ohrožující potíže s dýcháním.
Facebook
Twitter
Google+
RSS