Archeologická naleziště spojená s obdobím mezopotamské obeidské kultury (6500–3800 př. n. l.) nepřestávají odborníky udivovat. Svá města stavěli dle přelomových architektonických plánů, vyráběli unikátní keramické nádoby a jedinečným způsobem zpracovávali i potraviny. Jako kdyby dalece předběhli svoji dobu… Dokázali to jen vlastním nadáním, nebo získali vědomosti od záhadných ještěřích bytostí, ztělesněných na mnoha „obeidských“ soškách?
Už při hodinách dějepisu na základní škole se každé dítě dozví o úžasných Sumerech, jedné z prvních známých civilizací světa. Objevili se na území Mezopotámie (dnes Irák a části přilehlých států – pozn. red.) zhruba před 4000 lety a stali se premianty v řadě směrů. Vynalezli písmo, používali k práci nástroje, které nám slouží dodnes, jako jsou pily, kladiva, hřebíky, či sekery. Dalšími prvenstvími se pyšní v matematice, astronomii a architektuře. Jenže ještě před nimi Mezopotámii obývala kultura, která byla neméně schopná, ale zůstává pro nás z většiny zakryta neproniknutelnou rouškou tajemna. Bude to tak už navždy? Jaké dosud nerozluštěné dědictví po sobě obeidská kultura zanechala?
Znepokojivé objevy
Obeidská kultura své označení získává podle naleziště Tall al-Ubajd (přepisováno také jako Obeid – pozn. red.). To odkrývá roku 1919 britský historik Harry Reginald Hall (1873–1930) a čerpáme z něj svědectví o nadčasových dovednostech tehdejší civilizace. Jejich architektonické znalosti byly ohromující. Dokázali stavět vícepokojové obdélníkové domky, dlážděné ulice a složité chrámy. Pokročilé měli i zemědělství, včetně propracovaného systému zavlažování. U některých vykopávek ale archeologové kromě nadšení pociťují i lehké mrazení. To když zas a znovu naráží na podivné sošky zobrazující ještěří humanoidy – postavy s hlavou plaza a tělem člověka. Co mají znázorňovat? Jde pouze o výtvor fantazie starověkých umělců? Nebo podobu neznámé mimozemské rasy?
Nelidské rysy
Ještěří figurky se liší od všech ostatních nálezů. Působí nepatřičně, zvláštně, vymykají se všem vykopaným artefaktům v oblasti. Zobrazují muže i ženy, většinou mající na ramenou vycpávky a na hlavě helmu nebo jakýsi čepec. Zaujímají rozmanité pózy a drží různé předměty, jako např. hole či žezla. Ženy někdy chovají dítě, dokonce ho i kojí. Netřeba dodávat, že i ratolesti mají stejné ještěří rysy, jako jejich rodiče. Podlouhlé lebky, zvířecí protáhlý obličej, sešikmené oči ve tvaru mandlí, to vše jasně ukazuje na reptiliánský původ, nikoliv lidský. A to je ta největší záhada – co jsou zač? Ani 100 let od jejich objevu nevíme, k čemu sošky sloužily a co doopravdy zobrazují.
Tajemství původu
Může jít o stylizované starověké božstvo? Archeologové a historici tuto myšlenku odmítají z více důvodů. Poukazují na skutečnost, že sošky nejsou přehnaně nazdobené, nehalí je žádný slavnostní šat, přitom tak by to u všemocných bohů mělo být. Zároveň jsou zarážející pózy ještěřích postav – všední, obyčejné, nijak obřadné či nábožensky laděné. Z jakého důvody je tedy někdo vytvářel a proč se jich našlo tolik? Jedná se snad o dílo sochaře, čirý výplod představivosti? Pořizovali si je tehdejší lidé domů na ozdobu, tak jako se to dnes dělá s keramickými slony či prasátky? Další teorie říká, že na sobě „Obeiďané“ praktikovali nějakou formu úpravy těla, jako např. protahování lebky, které se v minulosti dělo i jinde ve světě, proto tak podivný vzhled. A nabízí se ještě třetí možnost, zdánlivě nejsnazší a nejvíc šokující – sošky zobrazují skutečné bytosti! Co když lidstvo v časech obeidské kultury navštívili mimozemští ještěří humanoidi a předali jim část svých znalostí? A co když se díky nim vývoj v Mezopotámii, přezdívané „kolébka civilizace“, po letech nesmělých krůčků naplno rozběhl vpřed?
Facebook
Twitter
RSS