Ze svého autora udělá multimilionáře, z národa fašisty a z Říše, která tu měla být 1 000 let, rozstřílenou potupenou trosku. Stvoří Adolfa Hitlera stejně jako Adolf Hitler stvoří ji, nacistickou bibli. Je to už 92 let, co vyšla jedna z nejdiskutovanějších knih všech dob. Mein Kampf (Můj boj).
Zrodí se v mozku strůjce bezprecedentních zločinů, který sám o sobě ví, že „má dar mluvit“. Ale intelektuál to není. Není zvyklý psát, není ani nijak vzdělaný. Když vydává Mein Kampf (1925) se 700 hustě popsanými stranami, jedním z prvních, kdo knihu přečte, je i Joseph Goebbels (1897–1945), doktor filozofie. „Dočetl jsem ji a zmocnilo se mě velké vzrušení. Kdo je ten muž? Napůl plebejec, napůl bůh? Kristus, nebo jen svatý Jan?“ Přečte si ji v červenci a 6. listopadu znovu, kdy ji přelouská za jediný den a noc! Führerovo dílo fascinuje, okouzluje, stejně jako děsí a varuje. Stane se opravdovým světovým bestsellerem a je jím dodnes. Na Mein Kampf se nezapomíná. Nikdy se nezapomene. I po válce se prodává v milionových nákladech. Podle amerického časopisu Cabinet si v současnosti každý rok najde kolem 20 000 nových anglicky mluvících majitelů, jde o nejpopulárnější prodejní hit v Turecku s 80tisícovým nákladem, jsou z něj nadšení v Indii, Rusku, Indonésii, Egyptě.
Muž s psacím strojem Remington
S knihou Adolf Hitler (1889–1945) zformuje sám sebe, stranu, národ, dožene svět do pekla. Málokdo si uvědomuje, že první zemí, kterou nacistická ideologie obsadí, je Německo. Přitom to všechno začne tak obyčejně: Jedna pevnost Landsberg, jeden trest za vlastizradu, jedna židle, jeden psací stroj a jeden 34letý megalomanský agitátor a obsedantní psychopat s myšlenkami, které si musí utřídit. K tomu se perfektně hodí 13 měsíců ve vězení. V listopadu 1923 ho deportují za vlastizradu do pevnosti Landsberg. Vyvádí, řve, křičí. Psychiatr ho označí za „hysterika“. Hitler vyhrožuje, že kdyby měl pistoli, prý by se zastřelil. Nakonec drží jen hladovku, ale to mu vydrží jen přes noc. Brzy zjistí, že to tu není tak špatné. Má čistou celu sám pro sebe s hezkým výhledem, dostatek jídla i pití, a hlavně už zná trest – nečekaně mírných pět let! A protože ředitel věznice Otto Leybold s Hitlerem sympatizuje, zařídí mu velmi mírný režim. Přijímá desítky návštěv (vězeňské záznamy uvádějí celkem 489 hostů), tedy v průměru dva denně! Od ředitele mocné Deutsche Bank dostane nejlepší psací stroj na trhu značky Remington, o Vánocích 1923 mu snacha skladatele Wagnera pošle papíry, tužky a gumy. Tehdy Hitler začíná psát. Nejdřív svoji obhajobu a pak myšlenky. Píše celé hodiny. Je to grafoman a venku se o tom začíná mluvit – Hitler píše knihu…
Kdo knihu vlastně napsal?
Jeho nejbližší spolupracovníci ho zásobují všemožnými knihami: vzpomínkami Bismarcka, publikací Základy rasové hygieny německého eugenika Eugena Fischera, díly Nietzscheho a Marxe, od Houstona S. Chamberlaina přebírá antisemitské názory. Myšlenky autorů se mísí s jeho, slova bublají v kotli a kniha se rodí stránka po stránce. Po roce ji má hotovou, navíc mu je zkrácen trest. Odsedí si jen 13 měsíců. Veřejnost očekává vydání, ale protože Hitler není spisovatel, kniha přetéká chybami. Opakuje se, je nepřesný, škrtá, zapomíná dokončovat souvětí. Interpunkce mu nic neříká. Velmi vzdělaní Rudolf Hess, germanista a amerikanista s diplomem z Harvardu Ernst Hanfstaengl a nakladatel Max Amann rukopis vylepšují, dávají mu formu, upravují styl, vysvětlují myšlenky. Ti všichni se na „jeho boji“ podílejí, nicméně je to kniha Hitlera. Vlastně se Mein Kampf ani nejmenuje. Hitler si původně zvolí Čtyři a půl roku boje proti lžím, hlouposti a zbabělosti. Amann ho slušně přesvědčí, že by takový název nezaujal, a podle všeho je to on, kdo navrhne úderný Mein Kampf. Dne 18. července 1925, sedm měsíců od propuštění z Landsbergu, míří kniha na pulty! Každý kus z prvního nákladu 10 000 výtisků ve velkém formátu se 400 stranami má na černobílé obálce fotku Hitlera v černém obleku. Název křičí na čtenáře z široké červené pásky. Papír je jemný, tisk kvalitní, cena: 12 marek! To je dost. Z Hitlera je oficiálně spisovatel a 2. díl vydá v prosinci 1926. Od roku 1930 jsou svazky spojeny v jeden – jako Starý a Nový zákon. Jako „nacistická bible“.
Facebook
Twitter
Google+
RSS