Špehové vždy byli, jsou a budou součástí nejen válečných konfliktů. Nasazují vlastní životy, aby své vlasti opatřili cenné informace o plánovaných krocích nepřátel, což může sehrát klíčovou roli pro jejich porážku.
Ač jsou často špicly muži, ženy špionky jsou neméně úspěšné. Jsou totiž křehké a nenápadné, tak kdo by je podezíral? Které ženy si vybudovaly pověst jako úspěšné vyzvědačky?
Elisabeth Van Lewová (1818–1900) INFORMÁTORKA BUDOUCÍHO PREZIDENTA
Konflikt: americká občanská válka (1861–1865) neboli válka Severu proti Jihu
Pro koho pracovala: špionáž ve prospěch států Unie
Elisabeth prožila celý svůj život v Richmondu ve Virginii, což byl jeden ze států Konfederace. Její rodina ale pocházela z území Severu, a proto i ona sama byla odpůrkyní otroctví.
Bývá označována za jednoho z nejúspěšnějších špionů války Severu proti Jihu, zejména proto, že tehdejší společnost nepovažovala ženu za schopnou takové činnosti.
Po vypuknutí války se zdejší sklad proměnil ve vězení pro vojáky Unie.
Elisabeth tam o ně denně chodila pečovat, nosila jim také jídlo a oblečení.
Květiny a noviny pro generála
Zároveň jim pomáhala prchnout, a vždy je navíc vybavila tajnými zprávami pro jejich vedení.
Postupně vybudovala rozsáhlou špionážní síť, díky které byla schopna státům Unie zasílat zásadní informace třeba v dutých vejcích, jež přenášela v přestrojení za slabomyslnou žebračku.
Dokonce se jí občas podařilo poslat čerstvé květiny a noviny generálovi Ulyssesi Grantovi (1822–1885), pozdějšímu 18. prezidentovi USA. Ten jí po Severem vyhrané válce řekl: „Ty nejcennější informace z Richmondu jste mi během války zasílala vy.“
Mata Hari (1876–1917) ORIENTÁLNÍ TANEČNICE DVOJITOU AGENTKOU
Konflikt: 1. světová válka (1914–1918)
Pro koho pracovala: pro Německo i pro Francii
Asi nejznámější ze všech špionek se pravým jménem jmenovala Margaretha Geertruida Zelleová. V 18 letech se provdala za kapitána nizozemské armády Rudolpha MacLeoda (1856–1928) a odcestovala s ním na Jávu a Sumatru.
Jejich syn i dcera byli otráveni, dívka však přežila. Mata Hari, v překladu Slunce či Matka boží, však rodinu opustila a roku 1903 se vrátila do Evropy. Živila se jako orientální tanečnice a brzy se proslavila.
Po vypuknutí 1. světové války ji v Holandsku naverboval agent německé rozvědky Karl Krämer do jejích služeb. Následně přijala obdobnou nabídku od kapitána francouzské tajné služby Georgese Ladouxe (1875–1933), a stala se tak dvojitou agentkou.
Zabily ji její naivita a důvěřivost
V lednu 1917 se však Francouzům dostala do rukou šifra, která ji prozradila. Byla zatčena. Ač proti ní neexistovaly přímé důkazy, ona sama se natolik zapletla do svých výpovědí, že se prozradila.
Přitížila jí také špatně se pro Spojence vyvíjející situace na západní frontě. Armáda potřebovala uklidnit vojáky a ukázat jim, že se nemazlí se zrádci. Mata Hari proto byla obviněna ze smrti 50 000 vojáků a odsouzena k trestu smrti.
Při popravě dne 15. října 1917 u zámku Vincennes si odmítla na oči nasadit pásku. Jen tři z 12 výstřelů zasáhly její tělo, byly však smrtelné.
Luise de Bettigniesová (1880–1918) ARISTOKRATKA VE SLUŽBÁCH MI6
Konflikt: 1. světová válka (1914–1918)
Pro koho pracovala: pro Brity
Kořeny francouzské šlechtické rodiny, do které se Luise narodila, sahají až do roku 1228. Její pradědeček pocházel ze severofrancouzského Lille, ale usadil se v Tournai (v dnešní Belgii), kde založil továrnu na porcelán. Později se rodina dostala do finančních problémů, přesto se Luise podařilo absolvovat univerzitu v Lille.
Hovořila plynně francouzsky, anglicky, německy a italsky.
V letech 1911–1912 dokonce pobývala na pozvání knížete Karla V. Schwarzenberga (1886–1914) na hradě Orlík, později na zámku v Holešově na Moravě.
Když německá armáda napadla v říjnu 1914 Lille, rozhodla se zapojit do odporu a špionáže pro britskou armádu a MI6.
Informacím o přípravách útoku na Verdun nikdo nevěřil
Pod pseudonymem Alice Duboise vedla rozsáhlou zpravodajskou síť, která zachránila tisíce britských vojáků během svého fungování od ledna do září 1915. „Aliciina síť“ byla tak úspěšná, že jí vynesla přezdívku „královna špionů“.
Informovala o rozmístění německých dělostřeleckých baterií, o průjezdu císařského vlaku, který však britská letadla minula, i o přípravách útoku na Verdun, kterým pro změnu francouzský velitel nevěřil.
Zatčena byla 20. října 1915 poblíž Tournai a následně odsouzena k nucené práci. Zemřela 27. září 1918 po nepovedené operaci plicních abscesů v Kolíně nad Rýnem.
Virginia Hallová (1906–1982) ŠPIONKA S DŘEVĚNOU NOHOU
Konflikt: 2. světová válka (1939–1945)
Pro koho pracovala: pro protinacistický odboj a CIA
Narodila se v americkém Baltimoru, později studovala i v Evropě, kde se naučila německy, italsky a francouzsky.
Pracovala jako úřednice amerického velvyslanectví v Polsku, Estonsku, Rakousku i Turecku, kde při nehodě na lovu přišla o část levé nohy pod kolenem. Od té doby nosila dřevěnou protézu a silně kulhala. Na práci pro ministerstvo musela rezignovat.
Začátek války ji pak zastihl v Paříži, po pádu Francie se dostala přes Španělsko do Anglie. Tam ji naverbovala britská SOE (Oddělení pro zvláštní operace pod hlavičkou MI6), zaměřená na vedení odboje nestandardními metodami.
Nenápadná pasačka dobytka velela malé armádě
Pod krytím americké novinářky založila v srpnu 1941 odbojovou síť ve vichistické Francii. Organizovala shozy materiálu, pomáhala při návratu válečných zajatců a podobně. Po vstupu USA do války se jí dařilo pracovat v utajení dalších 14 měsíců.
V listopadu 1943 se vrátila do Anglie a následně přešla k americké OSS (tajná služba, předchůdkyně CIA). Na loďce se vrátila do Francie. Gestapu byl znám její obličej i handicap, ale ona se pohybovala po venkově a pracovala jako pasačka dobytka.
Odboj ji znal jako „Kulhající dámu“. Velela malé armádě, která napadala ustupující Němce. Po válce pracovala pro CIA jako zpravodajský důstojník.
Krystyna Skarbeková (1908–1952) OPRAVDOVÁ BOND GIRL
Konflikt: 2. světová válka (1939–1945)
Pro koho pracovala: pro Brity
Krystyna pocházela z bohaté varšavské rodiny. V krátkém čase se stihla dvakrát vdát, ale ani jedno z manželství nevydrželo. Zúčastnila se také soutěže krásy. Po vypuknutí války vstoupila do britských tajných služeb.
Dle dohody odešla do Maďarska a odtud se jako dobrá lyžařka dostala přes Slovensko a Tatry v třicetistupňových mrazech do okupovaného Polska. Podařilo se jí zorganizovat systém kurýrů, který pašoval zprávy z Varšavy do Budapešti.
Když ji v lednu 1941 chytilo gestapo, prokousla si Krystyna jazyk, aby předstírala, že vykašlává krev v důsledku tuberkulózy. Díky tomu byla propuštěna.
Oblíbená špionka Winstona Churchilla
Podařilo se jí dostat do egyptské Káhiry.
Nejprve byla v podezření, zda nespolupracuje s nepřítelem, ale když se potvrdila její zpráva o tom, že se na sovětské hranici koncentrují německá vojska (Operace Barbarossa), dokonce sám Winston Churchill ji označil za svoji oblíbenou špionku.
Posléze byla poslána do Francie, kde se jí lstí podařilo osvobodit svého nadřízeného Francise Camaertse. Byl vězněn spolu s Ianem Flemingem (1918–1991), autorem slavných bondovek.
Má se za to, že Krystyna, používající krycí jméno Christine Granville, se stala předlohou Bond Girl Vesper Lyndové v příběhu Casino Royale.
Cecile Pearl Witheringtonová (1914–2008) VELITELKA 1 500 BOJOVNÍKŮ
Konflikt: 2. světová válka (1939–1945)
Pro koho pracovala: pro Brity
Narodila se britským rodičům ve Francii, kde i vyrůstala. Když Němci v květnu 1940 Francii napadli, pracovala Cecile právě na britské ambasádě v Paříži.
Společně s matkou a třemi sestrami se jí v prosinci téhož roku podařilo uniknout do Londýna, kde začala působit na Ministerstvu letectví. V červnu 1943 pak vstoupila do britské SOE a byla označena za nejlepší střelkyni, jakou tam kdy měli.
Pod kódovým jménem „Marie“ seskočila 22. září 1943 padákem nad okupovanou Francii a připojila se k místní skupině vedené Mauricem Southgatem (1913–1990).
Milion franků za dopadení „Pauline“
Když Southgatea v květnu 1944 zatklo gestapo a deportovalo ho do koncentračního tábora Buchenwald, Cecile se stala novým vůdcem skupiny Wrestler pod novým kódovým jménem „Pauline“.
Skupinu s pomocí svého budoucího manžela Henriho Cornioleyho (1910–1999) reorganizovala, až čítala asi 1500 bojovníků. Její odboj by tak efektivní, že na hlavu Cecile Němci vypsali odměnu 1 milion franků. Nikdy však nebyla dopadena, naopak.
Pod jejím vedením bylo zabito asi 1000 nepřátelských vojáků a provedeno na 800 sabotáží na železnici spojující Francii s Normandií. V posledních dnech války se jí vzdalo přibližně 18 000 německých vojáků.
Anna Chapmanová (1982) NEJTAJNĚJŠÍ RUSKÁ ZBRAŇ
Konflikt: špionáž v USA
Pro koho pracovala: pro Rusy
Anna Chapmanová je nyní v Rusku známou celebritou a úspěšnou modelkou i moderátorkou. V minulosti však pracovala jako ruská agentka. Pro svoje schopnosti a půvab je jí přezdívá „Agentka 90–60–90“, „Femme fatale“ či „Nejtajnější ruská zbraň“.
Narodila se jako Anna Vasiljevna Kuščenková. Její otec měl být údajně vysoce postaveným členem KGB. V roce 2001 se na party v Londýně seznámila s Alexem Chapmanem, o 5 měsíců později se vzali. Anna tím získala britské občanství i pas a snadný přístup do USA.
Modelka donášela na Baracka Obamu
V roce 2009 se dostala do New Yorku, bydlela na Manhattanu poblíž Wall Street. Pracovala pro firmu zabývající se prodejem nemovitostí a zároveň jako agentka pro Ruskou federaci získávala tajné informace od zdrojů blízkých prezidentovi Baracku Obamovi.
V červnu 2010 byla agentem FBI vlákána do pasti a zatčena. Ráno 8. července 2010 došlo na letišti ve Vídni k výměně ruských a amerických špionů mezi oběma zeměmi. Jedním z nich byla i Anna. Její bývalý manžel nechal Annin příběh zmedializovat.
Chtěla žít v Británii, ale země ji označila za nežádoucí osobu a vstup jí odepřela. Vrátila se tedy do Ruska, kde obdržela státní vyznamenání od tehdejšího prezidenta Dimitrije Medveděva.