I Turek Sultan Kösen se svými 251 centimetry (v současnosti nejvyšší muž světa), by musel při pohledu na při pohledu na Roberta Wadlowa zvednout hlavu. To je totiž ten pravý král.

Když Roberta Wadlowa (1918–1940) přivítají 22. února 1918 v illinoiském městečku Alton doktoři na svět, nijak se nad jeho proporcemi nepozastavují. Není na nich totiž nic zvláštního. Zatím.

Uvnitř ještě docela malého človíčka ale tiká časovaná bomba v podobě růstového hormonu, který jeho tělo produkuje v nadměrném množství a žene Roberta směrem k nebeským výšinám.

V pěti letech už má bezmála 170 cm a nosí oblečení pro sedmnáctileté, přitom ještě chodí do mateřské školky. O tři roky později přeroste svého otce.

Dlouhán a sympaťák

Přes všechny problémy, které Robertův raketový růst přináší, včetně speciální školní lavice, vyrobené na míru, snaží se mu jeho rodiče ze všech sil dopřát co nejnormálnější život.

Syn tak chodí do skautu, dokud mu to zvětšující se prsty dovolí drnká na kytaru, fotografuje. Všichni si ho pamatují, pamatují jako dobrosrdečného chlapíka, gentlemana každým coulem, který svou výjimečnou výšku bere s nadhledem a umí si z ní udělat legraci.

A hlavně proto mu přezdívají Něžný obr, což zní určitě lépe než prosté Obr z Illinois, jak ho bude už brzo znát celá Amerika.

Klobouk ani ocas nechci!

Posměváčky Robert ignoruje. Těm neodbytným maximálně vezme pokrývku hlavy a pověsí jí tam, kam nemají šanci dosáhnout. A často je to opravdu hodně vysoko. Vždyť v době maturity, v lednu 1936, už měří více než dva a půl metru!

Přesto, že nechce, aby se na něj hledělo jako na hříčku přírody, jakousi přerostlou obludu, přijme po škole nabídku cirkusu bratří Ringlingů, aby se s nimi vydal na turné po USA. Odmítne ale dělat ze sebe před národem šaška v cylindru a s přidělaným ocasem.

Vystupuje tak, jak je. Utržené peníze se hodí, jako atrakce ale Robert skončit nechce. Sní o právech, na která se také přihlásí. Jenže zatímco v cirkuse za svůj vzrůst dostává zaplaceno, tady se velmi rychle projeví jako nepřekonatelný handicap.

Univerzitní lavice mu jsou malé, plnící pera ve svých obřích tlapách jen těžko udrží a oříškem pro něj je už samotná chůze do schodů. S vypětím všech sil přežije první ročník a pak se s kariérou zástupce spravedlnosti rozloučí.

Ty proklaté ortézy…

Místo toho spojí příjemné s užitečným a v roce 1938 se vydá na další turné po Státech.

Cirkus ovšem vymění za obuvnickou firmu International Shoe Company, která mu za to, že se stane jejím ambasadorem, zaplatí a ještě bezplatně zásobí tolik potřebnými botami, které si Robert musí nechat vyrábět na zakázku. Číslo 75 totiž v běžném krámě nesežene.

Na obuv dbá, přestože mu lékaři doporučují kolečkové křeslo. Kvůli svému vzrůstu totiž ztrácí cit v nohou. To ale dlouhán odmítne, místo toho si pořídí hůl a speciální ortézy. A právě ty se mu stanou osudným.

Jedna z nich totiž otlačuje a rozedírá jeho kotník tak dlouho, až se do něj dostane infekce, kvůli které následně zemře. Jen pár dní předtím mu lékaři naměří 2,72 metru.