Nemá nijak promyšlený bojový plán, přesto v bitvě u Aspern vítězí. Arcivévoda Karel Těšínský totiž disponuje více muži, a navíc se nepřítel dopustí několika omylů. Triumfu ale rakouský generál nedokáže využít…

Narodil se 5. září 1771 jako třetí syn toskánského velkovévody a pozdějšího císaře Leopolda II. (1747–1792).

Od dětství Karel Ludvík Rakousko-Těšínský (†1847) trpí epileptickými záchvaty, kvůli čemuž ho rodiče vedou k duchovním činnostem. Jemu ale imponuje vojenství.

Pochopení pro svou zálibu spíše než doma nachází u svého strýce, císaře Josefa II. (1741–1790), jenž chlapce ve věku pouhých devíti let jmenuje plukovníkem a majitelem 3. pěšího pluku.

Přemýšlivý voják

V dospělosti se nadaný Karel stane nejprve generálním guvernérem Rakouského Nizozemí a od roku 1796 slouží jako velitel rakouské armády v jižním Německu, severní Itálii nebo Švýcarsku. Armáda pro něj nejsou pouze rozkazy, pochod a dril.

Rozmýšlí o stavu vojska a coby prezident dvorské válečné rady provede v armádě řadu reforem. Rychlost, pohyblivost a flexibilita – to jsou hodnoty, které staví na první místo, pokud se mají Rakušané rovnat sílícím Francouzům…

Zásah mimo

Je květen 1809, když Napoleon Bonaparte (1769–1821) v rámci preventivního úderu obsazuje Vídeň. Postaví se mu ale arcivévoda Karel a v bitvě u vesnic Aspern a Essling francouzská jízda Evropou málem skončí.

Poprvé poražený Napoleon se stáhne a vítězstvím opojený Karel zaváhá, když se nevydá ustupující Francouze stíhat. Triumf tak nemá velký efekt. Šest týdnů nato se obě vojska střetnou skoro na stejném místě, u obce Wagram (5.–6. července 1809).

Tentokrát Napoleon přitáhne i se spojenci z Bavorska, Saska či Itálie a Rakušany rozpráší. Svůj podíl na porážce nese také arcivévoda, jenž podle dobové výpovědi „mrhal časem i municí“, když intenzivně bombardoval pozice, kde nepřítel vůbec nebyl.

(Zdroj: HISTORY revue)