Mrkev je podezřelá kořenová dvouletka. Má podezřelou minulost, podezřelé muzeum, točí se kolem ní podezřelé informace a má podezřelou barvu, která souvisí s překvapivě nepodezřelým ovocem. Je mrkev oranžová kvůli Holanďanům? A byla taková vždycky? Jak se to vezme…
Mrkev obecná (Daucus carota) se pěstuje po celém světě na asi 1 milionu hektarů půdy. Z 99,9 procenta se z hlíny tahají oranžové kořeny, přitom před 400 lety převládaly bílé, žluté, tmavě červené nebo fialové mrkve.
A zatímco je člověk pěstuje nějakých 5 000 let, „oranžová“ barva dlouho neexistuje. Říká se jí červená, světle hnědá nebo ohnivá. Pak se ale do Evropy importují první pomeranče (z francouzského „pomme d’orange“) a spolu s tím dorazí i slovo z perštiny (naranj).
Takže pomeranče se nejmenují podle své barvy, barva se jmenuje podle pomerančů.
Poprvé se slovo vyskytne v angličtině v roce 1512 a zhruba o půl století později se kdosi v Nizozemsku chce zalíbit Vilémovi I. Oranžskému (1533–1584) a tak vypěstuje oranžové mrkve podle barvy jeho rodu.
Zní do dost vlastenecky, aby to (ne)byla pravda, protože jde o nejčastěji interpretovaný příběh.
Příroda si poradí
A teď reálně… Podle některých k vyšlechtění oranžové dojde křížením asijských žlutých a evropských fialových mrkví. Ale k tomu nejsou žádné věrohodné záznamy.
Naopak reálnější jsou informace ve spisu Juliana Anicia Codex z roku 512, kde se objevuje vysvětlení a ilustrace kultivovaných mrkví, které mají nezaměnitelnou oranžovou barvu.
Takže oranžové mrkve tady byly vlastně pořád – vedle těch dalších – jenom se dočkaly větší, oranžové popularity až v 16. století. To vlastně potvrdí v roce 2013 i tým amerických autorů studie, ve které podrobně analyzují genetickou strukturu odrůd.
Dostanou se až k začátkům pěstování, do doby železné, k barvám a historii. Zjistí, že mezi 10. až 18. stoletím po Kristu převažují právě žluté a fialové mrkve.
Selekce a příroda tomu ale nějak chtějí, že se prosadí oranžová na úkor původních fialových, žlutých a bílých. I dnes samozřejmě lze sehnat nebo vypěstovat mrkve různých barev, ale jelikož jsou raritní, ihned se po nich zapráší.