Zlato, šperky, umělecké předměty – to vše možná čeká na šťastlivce, kterému se podaří odhalit tajemství dávných událostí. Některé cennosti jsou před lidskými zraky skryty již celá staletí, jiné pouhých pár desítek let.
Většina zmizelých pokladů je však vykoupena krví svých původních majitelů. Budou někdy konečně nalezeny?
Blíží se konec 2. světové války a samotný německý diktátor Adolf Hitler (1889–1945) už cítí, že to s jeho mocným impériem jde z kopce. Podle některých historických pramenů vezme rozum do hrsti a promluví ke svým stoupencům:
„Vím, že nakonec budeme asi poraženi, ale pokud náš lid přežije, bude potřebovat sílu a prostředky pro obnovení národa.
Chtěl bych proto zanechat velké dědictví pro budoucí generaci, která oživí mou slavnou říši.“ A tak vznikne jedna z největších historických záhad. Podařilo se Němcům vůdcův příkaz splnit? Ukryli někam nesmírné bohatství Třetí říše?
Tichý, hluboký trezor
Jedním ze strategicky výhodných míst, kde lze uskutečnit Hitlerův plán, je rakouské jezero Toplitzsee, nacházející se mezi vysokými skalními stěnami nedaleko města Bad Aussee (zhruba 60 km jihovýchodně od Salzburgu–pozn. red.).
Jezero chrání horské stěny a v době 2. světové války není vůbec jednoduché se k němu dostat. Člověk musí zdolat tři vysoko položené průsmyky. Toplitzsee na první pohled vypadá menší, než ve skutečnosti je – měří asi 2 kilometry, široké je zhruba 400 metrů.
Zajímavá je však jeho hloubka – v některých místech totiž může dosahovat až 100 metrů. Jak je vidět, pro ukrytí nacistického bohatství je jeho poloha a charakter naprosto ideální.
Miliardy v jezeře?
Jako sluncem vyprahlá pouštní karavana se alpským údolím podél potoka Toplitzbach kodrcají německá nákladní auta. Jsou naložena až po okraj čímsi těžkým a navíc vezou i početnou jednotku mužů v černých SS uniformách.
Vozy jedoucí jako poslední na svých korbách přepravují vystrašené válečné vězně. Ke břehům toplitzského jezera se dostanou až ve večerních hodinách.
Příslušníci nacistických elitních jednotek hbitě vyskočí z vozů a se zbraněmi v rukou začnou křičet na bezbranné, většinou ruské, zajatce: „Rychle, ven!“ Vyděšení vězni dostanou za úkol přenést náklad z aut do připravených loděk a člunů.
Ani v nejmenším netuší, co vlastně nesou. V zavřených dřevěných bednách je však zřejmě ukryto právě velkolepé nacistické bohatství. Nebo ne? To už se zřejmě nikdo nikdy nedozví.