Má pouhých pět centimetrů. Přesto podle některých lidí dokáže vytvořit ten úplně nejstrašidelnější zvuk na světě. „Rozhodně vám nažene strach,“ uvádí popularizátor vědy James Orgill. Řeč je o aztécké píšťale smrti.
K čemu před dávnými staletími sloužila? Používala se při mimořádně krvavých rituálech nebo ji nosili vojáci na bitevní pole?
Archeologům se naskýtá děsivý pohled. Při prozkoumávání aztéckého chrámu boha větru Ehecatla v Mexico City objevují roku 1999 bezhlavou kostru, patřící obětovanému mladíkovi. Ten ve svých rukách svírá malý záhadný předmět.
Ačkoli má tvar lebky, badatelé mu nevěnují prakticky žádnou pozornost. Mají za to, že jde o obyčejnou ozdobu, respektive o hrobový předmět. Archeologové ho proto zaevidují a uloží do archivu. Teprve o patnáct let později vyjde najevo, o jak unikátní nález jde. Pět centimetrů velký předmět je totiž tajuplnou aztéckou píšťalou smrti…
Křik tisíce mrtvol
Odborník na archeologii a historii hudby Arnd Adje Both (*1971) přiloží k ústům záhadný exemplář z chrámu boha Ehecatla. Právě on jako první do předmětu foukne a uslyší jeho zvuk. Není vůbec příjemný. Ba naopak.
Popisován bývá jako „lidské vytí v bolestech, poryv svištícího větru“ nebo dokonce jako „křik tisíce mrtvol.“ Dlouhých 15 let po objevu tak vychází najevo, že drobná věc je píšťala smrti, známá také jako ehecachichtli. Záhy se přitom podaří objevit další.
Podle vědců se Aztékové při jejich vytváření inspirovali lidským hrtanem a některé uvnitř ukrývaly kuličku. Inženýr Robert V. Cabrera zjistí, že vydávaly tóny dosahující horního rozsahu sluchu, pro nás téměř neslyšitelné.
K zastrašení nepřátel?
Aztéčtí válečníci se chystají vrhnout do krvavé bitvy. Mají na krku píšťaly smrti? Podle některých badatelů v čele s muzikologem Xavierem Yxayotlem (*1952) zřejmě indiáni používali ehecachichtli na začátku bitvy.
Společně zaduli na píšťaly, čímž chtěli své nepřátele vyděsit a ideálně zahnat na útěk. Z popisu slavného conquistadora Hernána Cortése (1485–1547) víme, že Aztékové s sebou skutečně hudební nástroje do bojů brali.
K zastrašení protivníků používali bubny, lastury a nejrůznější trubky. Hráli i na píšťaly smrti? Důkazy, které by to s jistotou potvrzovaly, chybí. Byl tedy účel podivných nástrojů ještě úplně jiný?
Pomoc v podsvětí
Aztécký velekněz pozvedne obsidiánovou čepel, aby provedl krutý rituál s lidskou obětí. Podle většiny dnešních badatelů slouží píšťaly smrti při pohřebních obřadech.
Že tomu tak bylo, naznačuje jak Codex Borgia, předkolumbovský text o aztéckých zvycích, tak kniha Mýty Mexika a Peru od skotského folkloristy Lewise Spence (1874–1955), v níž je popsán podobný ceremoniál.
Ehecachichtli tak mohly být ukládány s mrtvými do hrobu a jejich funkcí bylo doprovodit obětovaného muže na onen svět.
Ten dostal píšťaly, aby do nich mohl po smrti foukat a duch větru ho bezpečně provedl podsvětím. Je nakonec zvuk těchto píšťal něčím, co dokáže spojovat náš svět se světem mrtvých?