Fenomén „divokých mužů“ ve středověké mytologii: Byli to přežívající neandrtálci?

Chatrně oblečený venkovan se kradmo ubírá lesem a co chvíli se pozorně rozhlíží. Nedivte se, vydat se v 15. století do lesa pro nějaký ten otop, to byl často i hrdelní zločin.

Pak se však stane něco strašného. V lesním přítmí spatří mohutnou postavu s černými rozcuchanými vlasy. Je to snad sám vládce pekla?

Ve středověké mytologii mnoha zemí Evropy se objevují takzvaní divocí muži. Lidé je měli potkávat v horách, lesích a dalších odlehlých místech.

Již od dvanáctého století byli navíc tito záhadní tvorové zobrazováni ve výtvarném umění a to, že jejich možnou existenci nebrali lidé ve středověku na lehkou váhu, dosvědčuje i architektura.

Divoký muž byl jako „chrlič“ – ozdobný architektonický i funkční prvek s oblibou používán na světských i církevních budovách. V kronikách je popsáno mnoho setkání se záhadnými tvory ukrývajícími se v lese či v horách.

Příkladem je incident z Norska, který se odehrál v roce 1250. Záhadná stvoření byla hlášena i z Německa, Španělska, Francie a dalších zemí. Historikové samozřejmě zdůrazňují především alegorický a symbolický význam panevropského mýtu divokých mužů.

Vysvětlení původu záhadných divokých hominidů, kteří znepokojovali obyvatele Evropy, však pracuje i s jednou nevšední teorií. Jakou?

Popis divokého muže pasuje na člověka neandrtálského.

V podezření neandrtálci

Prý se jednalo o zprávy ze setkání s přežívajícími skupinami neandrtálců. Má tato teorie oporu ve faktech? Populace neandrtálského člověka totiž v Evropě zaniká v období přibližně před třiceti tisíci lety.

V některých lokalitách se ovšem komunity neandrtálců udržely ještě déle. Potvrzují to například archeologické výzkumy v lokalitě Gibraltaru. Mohli být divocí muži v horách a lesích neandrtálci? Ve středověku byla Evropa velmi řídce osídlena.

V této době by na okraji lidské civilizace menší populace neandrtálců mohla nepozorovaně existovat, pokud by byla zachována její reprodukční schopnost.

V 80. letech minulého století byly učiněny zajímavé objevy v italské jeskyni San Bernardino. Ve vrstvách, který by odpovídaly epoše neandrtálského člověka, byly objeveny kosterní pozůstatky.

Je divoký muž pouze mýtem, nebo potvrzením skutečnosti, že neandrtálci byli - a jsou našimi bratry? — Je divoký muž pouze mýtem, nebo potvrzením skutečnosti, že neandrtálci byli – a jsou našimi bratry?

Ze středověku do současnosti

„Několik fragmentárních kostí z lokality San Bernardino bylo považováno za pozůstatky neandrtálců,“ píše na webu livescience.com americko-řecká autorka Stephanie Pappas.

Podrobná analýza ovšem prokázala, že jde o lidské kosti z doby středověku. Mohlo by to podporovat teorii, že lidé ve středověku a neandrtálci se skutečně potkali? Pak je tu ještě druhá otázka… Dokázali by neandrtálci přežít i v současné Evropě?

Proč ji vůbec pokládáme? Jsou zde totiž dva příklady podivných setkání. V roce 1993 ve španělských Pyrenejích potkává lesník při obchůzce zvláštního chlupatého tvora podobného člověku.

O rok později ve stejné oblasti spatří záhadné stvoření i místní zkušený horolezec. Koho to vlastně oba očití svědkové spatřili? Mohli to být neandrtálci, kteří nějaký zázrakem přežili až do dnešních časů?