Co když slabost, horečka nebo ztráta vůle žít nepramení z nemoci těla nebo duše, ale z temného stínu, který se na nás přilepí? Takovou otázku si kladou indiáni napříč celou Severní Amerikou, a jejich odpověď je jasná: Je to možné, a jde o takzvanou nemoc duchů!

Původní obyvatelé Ameriky, zejména kmen Navahů, obecně věří, že duchové mrtvých lidí i zvířat často zůstávají uvíznutí v našem světě.

Někdy nám prý mohou pomáhat, jindy ale naopak škodit, a to zejména tehdy, kdy hledají způsob, jak si uchovat alespoň kousek života, který ztratili.

V takovém případě údajně způsobují něco, čemu indiáni říkají nemoc duchů – vysávají svého hostitele a způsobují mu noční můry, dokud nezůstane jen stínem sebe sama…

Narušení energie

U Navahů je nemoc duchů popisována jako stav, kdy se duch přichytí na svého žijícího blízkého. Nejčastěji se tak prý děje, pokud není mrtvý správně pohřben, nebo když na něj jeho blízký až moc myslí.

Takto navázaný duch pak způsobuje podivné a těžko léčitelné potíže: slabost, úzkosti, vyčerpání, ale také hluboké deprese a strašlivé noční můry, s nimiž prý může pomoci jen šamanský rituál.

Něco podobného tvrdí také kmen Muscogee ze severovýchodu dnešních USA, podle nichž „přichycený“ duch narušuje rovnováhu energie mezi tělem, myslí a duší, kterou nazývají ibofanga. Tím pádem živý člověk strádá, a hrozí mu i smrt. Opravdu jde o působení paranormálních sil?

Neviditelná zeď

Člověka trpícího nemocí duchů údajně pronásledují také halucinace, což je někdy považováno za první znamení toho, že se na něj duch přichytil. Jakmile má člen kmene Navaho pocit, že nikdy není sám a že jej neustále někdo nebo něco sleduje, tuší, že je zle.

Jako další totiž údajně nastoupí pocit izolace od okolí, popisovaný jako kdyby kolem nemocného náhle stála „neviditelná zeď“. Kvůli ní prý nechce a nemůže s nikým mluvit a tím pádem si ani nedokáže říct o pomoc.

V posledních fázích nemoci, než kvůli vyčerpání ztratí vědomí, pak údajně vidí už i samotného ducha, který jeho stav způsobuje. Zjevuje se mu údajně vždy jen v koutku oka, aby se připomenul… Jde jen o další halucinaci, způsobenou nějakou běžnou nemocí?

Zapomenout

S nemocí duchů si umí podle indiánských legend poradit jen a pouze šaman. Jen on má totiž vědět, jaký rituál je potřeba vykonat, neboť mohou být různé – někdy je potřeba spálit všechny osobní věci mrtvého, jindy opustit celé obydlí, kde žil anebo už nikdy nevyslovit jeho jméno.

Nemocný také dostane ochranný amulet, jenž má ducha odehnat, a projde několika koly očistných zaklínání. Všem rituálům je ale společné jedno: přerušení vazby se zemřelým, a nejlépe jeho úplné zapomenutí. Je skutečně takhle extrémní řešení potřeba? Nebo je to adekvátní cena za to, že jinak končí nemoc duchů smrtí?