Na vrchu se drží oblaka mlhy. Vzduch je zde těžký a atmosféra tíživá. Přichází soumrak s ním i otázky, které dosud nebyly zodpovězeny. Opravdu se na Mouřenci po setmění objevují duchové padlých vojáků? Nebo jde o pouhé halucinace?

Vrch Mouřenec leží v údolí řeky Otavy na Šumavě. Působí jako místo, kde se zastavil čas. Starobylý kostel sv. Mořice zde stojí už od 12. století a je obklopen hřbitovem, pod nímž se rozkládají rozsáhlé kostnice.

Právě tady se rodí pověsti, z nichž mrazí v zádech. Lidé tvrdí, že za temných nocí slyší kroky, dusot bot, a dokonce i tlumené povely v němčině.

Podle svědků se v okolí objevují postavy v uniformách – prý duchové padlých vojáků, které při krvavých konfliktech 20. století potkala smrt nedaleko tohoto posvátného vrchu.

Ale může po sobě pohanská minulost a válečné násilí skutečně zanechat stopy, které přečkají staletí?

Pohřbil je prý zaživa

Podle místních kronik byl kraj v okolí Mouřence opakovaně poznamenán válkou – od husitských střetů až po 2. světovou válku. Po odsunu německých obyvatel zůstaly hroby osiřelé, avšak legendy v paměti obyvatel jsou stále živé.

Jedna z nejstrašidelnějších pověstí vypráví o sedlákovi, který se rozhodl pomoci svým krajanům vlastním způsobem. Moc dobře věděl, že v době válek často mohou beze stopy zmizet i samotní vojáci.

Během třicetileté války, když švédští vojáci procházeli krajem, na ně připravil past. Vykopal hluboký příkop, který vyplnil ostrými kůly.

Ti, kdo do léčky vkročili, spadli dovnitř a zemřeli strašnou smrtí. A pokud nezemřeli hned, sedlák je stejně údajně zaživa pohřbil i s jejich mrtvými druhy.

Jsou to jen přeludy?

Jestli je tato legenda pravdivá, dodnes nevíme. Ale od té doby se prý na Mouřenci čas od času ozývá sténání, křik či zvláštní šepot. Jako kdyby se duše těch, kteří tu zemřeli násilnou smrtí, snažily připomenout dávnou křivdu.

Lidé tvrdí, že za soumraku, když ve vzduchu visí vlhká mlha, lze na vrchu zahlédnout stíny. Těla rozsetá po zemi, kráčející postavy vojáků v roztrhaných uniformách a někdy jen obrysy nad hřbitovem.

Jde jen o přeludy vyvolané strašidelnou legendou, nebo se na Mouřenci opravdu potulují duchové? To nevíme s jistotou. Mnoho lidí ale vypráví, že když se přiblíží ke hřbitovu a k přilehlé kostnici, pociťují minimálně nepřirozený chlad.

Byla to pohanská svatyně

Některé stezky vedoucí na Mouřenec jsou nazývány „cesty mrtvých“. Nejen pro svou náročnost, ale snad i proto, že lidé, kteří po nich jdou po setmění, hovoří o náhlém pocitu smrtelné únavy. Někdy dokonce v lesích slyší nějaký hluk.

Sípavý dech, šepot a kroky jako kdyby někdo šel těsně za nimi. Když se však otočí, nikdo tam není. Jde jen o halucinace? Záhadologové si tak jisti nejsou.

Upozorňují, že předtím, než zde byl postaven křesťanský kostel, podle pověstí vrch sloužil jako pohanská svatyně i pohřebiště. Vzývána zde například byla bohyně smrti Morana. Mouřenec je tedy nasáklý silou starých rituálů. Rituálů, které možná probouzí i mrtvé…