Připomíná to námět apokalyptického seriálu The Last of Us.

A skoro mrazí při představě, že podobné horory probíhají v přírodě běžně – s tím rozdílem, že nejde pouze o infekce parazitickou houbou a že predátor dokáže ovládat jen vývojově nesrovnatelně jednodušší živočichy, než je člověk.

Najít skutečné zombie není nic nemožného ani v naší přírodě. Stačí mít štěstí a lehnout si za podmračeného dne do vysoké trávy. Když neusnete a budete si prohlížet vrcholky listů trávy, možná na některém z nich uvidíte strnule viset mravence.

Nepobíhá, nezkoumá trávu tykadly, prostě visí. Nedělá to náhodně, vyslal ho tam parazit, který ovládá jeho chování. Parazit potřebuje, aby mravence při spásání trávy spolkla kráva nebo ovce, a to je nejpravděpodobnější, když mravenec bude hodně vysoko.

Mravenci je zjevně jedno, co ho čeká, má už mozek natolik poničený, že jen poslouchá příkaz parazita.

Komplikovaná strategie

Zmíněným parazitem je nepatrná hlístice s názvem motolice kopinatá (Dicrocoelium dendriticum). Jejím hlavním hostitelem jsou přežvýkavci, kromě krav a ovcí to mohou být srnci, jeleni nebo také kamzíci.

Svůj život začíná jako vajíčko ve výkalech těchto zvířat a její další osud závisí na důmyslné strategii, kterou si motolice pro svůj vývoj vytvořila. Pro celý vývojový cyklus potřebuje pomoc dvou naprosto odlišných živočišných druhů.

Nejdřív musí výkaly přilákat hlemýždě, který se jimi živí a s nimi pozře i vajíčka. V jeho těle se z nich vyvinou larvy. Zůstat tam ale nemůžou, pro další vývoj se musí vrátit do těla přežvýkavců. A tak vyvolají kašel, aby je hlemýžď vyvrhnul v kapce slizu.

Tento sliz představuje neobyčejně přitažlivé sousto pro mravence. S jeho požíráním spolknou i larvy, což je přesně to, co motolice potřebuje.

Larvy se v těle mravence vyvinou do dalšího stadia a jedna se přesune do hlavového ganglia – mozku mravence, aby ho ovládala.

Je to od ní oběť, protože s nevyhnutelnou smrtí mravence také zahyne, ale ostatním larvám dá šanci najít cílového hostitele a vyvinout se k dospělosti.

Ráno na trávu, večer do mraveniště

Jak to larva udělá? Převezme kontrolu nad jeho jednáním a přiměje ho vylézt na vrchol trávy a zakousnout se tam. Tím maximálně zvýší šance, že mravence spolkne pasoucí se zvíře. Když se to za celý den nepovede, motolice nařídí návrat do mraveniště.

Dolů z vrcholku trávy mravence žene také za prudkého poledního slunce, což je velmi rozumný příkaz, protože mravence by mohlo horko poškodit natolik, že by uhynul. Pro larvy by tím šance na další vývoj skončila.

To by ovšem znamenalo, že motolice dokáže ovládat svou oběť mimořádně přesně, když ji umí chránit před sluncem.

Zda tomu tak opravdu je, si praktickým sledováním chtěli ověřit parazitologové Simone Nordstrand Gasqueová a Brian Lund Fredensborg z Kodaňské univerzity.

Mezi mravenci v dánských Bidstrupských lesích hledali nakažené a 172 z nich si označili.

„Vyžadovalo to trochu zručnosti, než jsme dokázali na břicha mravenců nalepit barvy a čísla, aby nám to umožnilo je sledovat po delší dobu,“ popisoval Brian Lund Fredensborg.

Označené „zombie“ mravence pak pozorovali, aby zjistili, jestli se jejich chování mění podle denní doby, aktuální teploty, vlhkosti i světelných podmínek.

Zombie probouzí ranní chlad

A skutečně: „Nalezli jsme jasnou souvislost mezi teplotou a chováním mravenců. Smáli jsme se, že jsme objevili jejich zombie vypínač,“ uvádí Fredensborg.

Podle výsledků dánského výzkumu mají mravenci napadení motolicemi sklon držet se poblíž vrcholu trávy, když je chladno, zatímco když teploty stoupají, lezou zase dolů.

V chladných dnech tak tráví celý den na vrcholu trávy, zatímco ve dnech s intenzivním sluncem a poledním horkem se tam zdržují pouze za úsvitu a soumraku.

To odpovídá tomu, že zvířata na pastvě jsou nejaktivnější při nižších teplotách a za soumraku, zatímco během poledního horka obvykle odpočívají.

Prudké slunce by navíc mohlo mravence přehřát a zabít, čemuž se motolice, která je na něm závislá, přirozeně snaží zabránit. „Náš objev odhaluje parazita, který je sofistikovanější, než jsme si původně mysleli,“ poznamenal Fredensborg.

Ve výzkumu motolic hodlají dánští vědci pokračovat. Konkrétně je zajímá, jaké chemické látky parazit používá k přeprogramování mravence.

Nejen motolice, klidně i houba

Motolice nejsou jediným parazitem, který si z mravenců dokáže udělat své loutky. Pro mravence rodu Camponotus stejné nebezpečí představuje infekce parazitickou houbou Ophiocordyceps unilateralis.

Právě ta se pro svou děsivost stala inspirací seriálu The Last of Us. Šíří se v tropických deštných lesích, a pokud mravence napadne, proroste jeho tělem a vytvoří plodnici. To se ale stane až poté, co ho zabije.

Nejdřív musí houba dostat mravence tam, kde ho potřebuje. To se odehrává pomalu a postupně. Na počátku bývá hlad, který mravence přiměje sestoupit na zem, jejich kolonie totiž žijí vysoko v korunách stromů.

Je tam bezpečněji a také sušší vzduch, což je před infekcí houbou do jisté míry chrání. Zato pod stromy se na vlhké půdě nemusí sporám houby vyhnout. Nemusí je ani spolknout, spóry přilnou a proniknou povrchem těla dovnitř.

Pro mravence pak neexistuje šance na záchranu. Houba ho nakonec zabije, ale bude to trvat. Potřebuje ho nejdřív využít a také řídit.

Takže proniká do jeho nervové soustavy a začne ho chemicky ovládat pomocí neurotransmiterů jako dopamin. Současně stravuje jeho tělo, jak roste.

Svalový systém ale nechává nedotčený, protože potřebuje, aby mravenec poslechl poslední příkaz a vydal se na nízko visící list a pevně se zakousl na jeho spodní stranu.

Po pár týdnech od infekce je houba u cíle – z hlavy mrtvého mravence vypučí plodnice a za vhodného počasí se z ní začnou rozlétávat nové spóry. Mravenci se napadení moc bránit nemohou.

Jediné, co mohou udělat, je odnést mrtvé tělo nakaženého jedince, který neopustil kolonii, na skládku odpadu. Tu zakládají v místech, kde je pro houbu moc sucho. Děsivé? Ano, ale to stále ještě nejsou všechny případy přírodních „zombie“ infekcí.

(Celý článek si přečtěte v časopise 21. STOLETÍ 8/2026.)