Dveře se otevřou a za nimi není pokoj, ale prázdný prostor. Schodiště stoupá ke stropu a chodba se bez varování zlomí jiným směrem.

V kalifornském San José stojí sídlo, které působí, jako by ho někdo stavěl podle plánů, jimž měl rozumět spíš mrtvý než živý. Byl Winchester Mystery House jen výstředním domem bohaté vdovy, nebo pastí určenou pro duchy zabitých zbraněmi Winchester?

Na začátku příběhu jednoho z nejznámějších strašidelných domů světa nestojí překvapivě žádné strašidlo, ale série ztrát.

Sarah Lockwood Pardee Winchesterová (1839–1922) přichází nejprve o malou dceru Annie, která umírá krátce po narození, a později i o manžela Williama Wirta Winchestera (1837–1881), dědice slavného zbrojařského impéria.

Po jeho smrti zdědí obrovské jmění a odejde z východního pobřeží do Kalifornie. V San José kupuje původně jen osmipokojový dům, který se v jejích rukou začne měnit v labyrint.

Proč se z truchlící vdovy stane žena, jejíž dům bude jednou považován za jednu z nejpodivnějších staveb Ameriky?

Stavba, která nikdy nesměla skončit

Nejznámější legenda tvrdí, že Sarah po smrti manžela vyhledala médium. To jí mělo oznámit, že rodinu Winchesterových pronásledují duchové lidí zabitých puškami, z nichž pocházelo její bohatství.

Pokud chce žít, musí prý odejít na západ a začít stavět dům. Ne obyčejný domov, ale místo pro duchy, které nesmí být nikdy dokončeno. Jakmile se práce zastaví, kletba ji dostihne. Stavba pak podle tradice běží téměř nepřetržitě desítky let.

Z původního domu vyrůstá obrovské sídlo se 160 místnostmi, tisíci oken, stovkami dveří, desítkami schodišť, kuchyní, koupelen, komínů a chodeb.

Dům se rozlévá do stran, vrství se, mění směr a na některých místech působí, jako by se sám ztratil ve vlastním plánu. Oficiální historie uvádí, že od roku 1886 do smrti Sarah v roce 1922 se přestavby zdánlivě nezastavily.

Byl to výsledek smutku, posedlosti stavěním, nebo pokus udržet neviditelnou armádu mrtvých v neustálém pohybu?

Past na duchy ukrytá ve zdech

Právě zvláštní architektura dala legendě nejsilnější zbraň…Ve Winchester Mystery House jsou schodiště, která končí u stropu, dveře otevírající se do prázdna, okna uvnitř domu, chodby vedoucí nečekaně jinam i místnosti, které působí jako slepé odbočky.

Podle nejtemnější verze příbehu to vše mělo mást mrtvé. Duchové měli bloudit, vracet se, ztrácet směr a nikdy nenajít ženu, kterou přišli potrestat. Do domu se navíc vepsalo číslo třináct.

Mluví se o třinácti háčcích, třinácti odtocích, třinácti panelech nebo motivech, které se v sídle vracejí tak často, že to působí jako záměr.

Někteří v tom vidí posedlost číslem spojovaným s neštěstím, jiní jen pozdější hru průvodců a návštěvníků, kteří v neobvyklém domě začali hledat vzory. Jenže právě takhle podobné záhady fungují. Čím déle se člověk dívá, tím víc znamení nachází.

Byla třináctka tajným kódem Sarah Winchesterové, nebo ji v domě začali vidět až lidé, kteří do něj vstupovali s očekáváním záhady?

Poslouchala nadpřirozené síly, nebo jen milovala architekturu?

Jedna z nejpůsobivějších částí legendy tvrdí, že Sarah měla v domě zvláštní místnost pro seance, později spojovanou s takzvanou Modrou místností. Tam měla v noci rozmlouvat s duchy a ráno předávat dělníkům nové pokyny.

Právě tady se z architektury stává skoro rituál. Nejde jen o stavbu pokojů, ale o představu, že každý další nákres mohl vznikat jako odpověď na hlas, který neslyšel nikdo jiný.

Průvodkyně domu Nicole Calandeová k tomu později řekla: „Ať už ty plány přicházely odkudkoli, přicházely v noci.“ Pokud je to jen legenda, proč tak přesně vystihuje atmosféru domu, který se zdá být vzhůru hlavně po setmění?

Skeptičtější pohled ale připomíná, že Sarah nebyla jen vyděšená vdova. Byla vzdělaná, bohatá, samostatná a měla mimořádný zájem o architekturu. Historička Winchester Mystery House Janan Boehmeová naopak upozorňuje:

„To, že architekturu brala vážně, dokládá skutečnost, že si během pobytu v Kalifornii a stavby domu předplácela časopis Architectural Record.“ To zní mnohem méně jako šílenství a mnohem víc jako soustředěný, i když výstřední projekt.

Zemětřesení možná pohřbilo větší záhadu

Ne všechny zvláštnosti domu musejí mít nadpřirozený původ, jenže právě v tom je Winchester Mystery House tak záhadný.

Nízké schody mohly Sarah ulehčovat chůzi při bolestech kloubů, vnitřní okna mohla vzniknout tím, že se dům pořád rozrůstal a bývalé venkovní stěny pohltily další přístavby. Jenže výsledek působí, jako by někdo záměrně porušoval pravidla běžného domu.

Zásadní zlom přichází po zemětřesení v roce 1906. Winchester Mystery House měl být před katastrofou ještě větší a vyšší, s částmi sahajícími až do sedmi pater. Otřesy však stavbu poškodily a některé prostory zůstaly uzavřené.

Podle jedné verze to Sarah pochopila jako varování a rozhodla se poškozené části už nikdy zcela neobnovit. Mohlo jít o rozumné bezpečnostní rozhodnutí, ale v domě tím vznikla další vrstva tajemství.

Zazděné úseky, přerušené směry, dveře bez jasného pokračování a pocit, že některé části domu byly odstřiženy schválně. Co když právě zemětřesení neukončilo jednu stavební etapu, ale vytvořilo z domu ještě větší labyrint?

Jméno ukryté za tapetou

Winchester Mystery House ale nevydává jen příběh o Sarah, nýbrž i o lidech, kteří ho stavěli. Při restaurátorských pracích v roce 2016 bylo za tapetou v chodbě objeveno jediné slovo „Damon“.

Nikdo zpočátku netušil, kdo ho tam napsal ani proč právě toto jméno zůstalo ukryté ve zdech. Až později se ho podařilo spojit s dělníkem Henrym Pagem Damonem, tesařem z Maine, který měl na domě pracovat téměř osmnáct let.

Najednou tak dům nepůsobil jen jako kulisa pro příběhy o přízracích, ale jako místo, kde po skutečných lidech zůstaly doslova stopy pod povrchem.

Mluví se také o jednom z nejznámějších přízraků domu, takzvaném „duchovi s kolečkem“, který se údajně objevuje v okolí sklepa nebo krbu. Má připomínat dávného dělníka, jenž v domě dál opakuje práci, kterou vykonával za života.

Právě zaměstnanci domu dodnes patří k těm, kdo vyprávějí nejzvláštnější zážitky. Historička Janan Boehmeová popsala i chvíle, kdy člověk v domě neuslyší rány ani kroky, ale něco osobnějšího.

„Někdy, když jste sami ve třetím patře, uslyšíte někoho zašeptat vaše jméno, ale nikdy tam nikdo není,“ říká. Je to jen hra akustiky, nervů a starého dřeva, nebo dům opravdu občas osloví ty, kteří se v něm zastaví příliš dlouho?

Stěny mohou skrývat další příběhy

Winchester Mystery House tak dodnes nepůsobí jako uzavřený příběh, ale spíš jako místo, které občas samo přidá další stopu.

Jednou je to jméno ukryté za tapetou, jindy kroky v prázdném patře nebo šeptání, které zaměstnanci slyší ve chvíli, kdy by měli být sami. Možná jde pokaždé o náhodu, staré dřevo, průvan a lidskou představivost.

Jenže právě v tom je síla domu Sarah Winchesterové. Neděsí tím, že by jednoznačně dokazoval existenci duchů, ale tím, že ani po více než sto letech nedovolí, aby jeho příběh skončil.

Co všechno může ještě zůstat ukryté ve zdech domu, který se celý život stavěl tak, jako by se bál ticha?

Whaley House: Dům postavený na popravišti

V kalifornském San Diegu stojí dům, který se na první pohled tváří mnohem obyčejněji než labyrint Sarah Winchesterové.

Jenže Whaley House, postavený v roce 1857 podnikatelem Thomasem Whaleym (1823–1890), vznikl podle místních pověstí na místě někdejšího veřejného popraviště.

Právě zde měl být oběšen zloděj Yankee Jim Robinson, jehož kroky prý později zněly po chodbách domu. Tím ale výčet zvláštních jevů nekončí.

Návštěvníci i průvodci mluví o dětském smíchu, vůni parfému, náhlém chladu a postavách, které se objevují jen na okamžik.

Někteří věří, že se v domě zdržují členové rodiny Whaleyových, jiní vše vysvětlují temnou minulostí místa a lidskou představivostí. Skutečně může dům postavený na místě smrti a obrovského utrpení zůstat jen obyčejným domem?