Mustafa cítí zklamání. Teď se dozvěděl o sultánově dekretu, jímž panovník Osmanské říše zakládá nové vojenské sbory. Z každého janičárského praporu bude pro ně vybráno 150 mužů.

Mustafa (†1826) si pokládá hlavu do dlaní. Na chvíli se zasní. Ty tam jsou slavné časy janičárů, elitních pěších jednotek, které od 14. století věrně stály po boku osmanských sultánů a děsily křesťanskou Evropu.

Na počátku 17. století se rozvolnila dosavadní přísná pravidla pro přijímání nových členů do jednotek, a tím začal jejich úpadek.

Poslední kapka

Novotám se janičáři urputně bránili, až fatálně zastarali. To si velmi dobře uvědomuje pokrokový Mahmut II. (1785–1835). Sultán s nimi hodlá skoncovat. Na konci května 1826 proto vydává dekret o zřízení nové armády.

Nechává si ho posvětit muslimskými duchovními i podpisem 150 janičárských důstojníků. Jde o poslední kapku, janičáři se vzbouří.

Smrt reformátorům!

Mustafa se svými druhy vytáhne z kasáren do ulic Cařihradu. Připojuje se k těm, kteří provolávají smrt sultánovi. Mahmut II. se však poučil. Co fungovalo na jeho předchůdce, na něj neplatí.

V roce 1807 ještě janičáři donutili sultána Selima III. (1761–1808) stáhnout všechny reformy a abdikovat, Mahmut je ale na vzpouru dobře připraven.

Nenávist lidu

V paláci Topkapi, kam se Mahmut uchýlil, shromáždil zbraně i loajální vojenské jednotky. Zároveň vyzývá muslimské duchovní, aby se ke vzpouře vyjádřili.

„Jestliže krutí a zlí muži zaútočí na tvé bratry, bojuj s nimi a pošli je zpět k jejich přirozenému soudci,“ posvětí mu zákrok proti rebelům.

V té chvíli se mění i nálada v ulicích Cařihradu. Mustafa s úděsem sleduje, jak se prostí obyvatelé stávají vůči janičárům nenávistní.

Uškrceni a sťati

Mustafa se s ostatními stahuje do janičárských kasáren. Sultánovo vojsko je však oblehne. Mnoho Mustafových druhů na místě umírá. On přežije. Nic pěkného ho ale nečeká. Dopadený muž je uškrcen, další zadržení janičáři jsou sťati.

Jen v Cařihradu jich umírá na 6000, další v provinciích, kam letí sultánův vzkaz o dekretu, jímž jsou janičárské sbory v červnu 1826 definitivně zrušeny. „Požehnaná událost“, jak se označuje tento moment v historii Osmanské říše, končí.