Za ty roky se změní k nepoznání, ale Benjamin Franklin zůstává. Už skoro pět let je v oběhu nová, nejvyhledávanější a taky nejpadělanější bankovka planety. 100dolarovka. Výroba jedné stojí o čtyři centy víc než starší typ a pořád se dělá ručně.
Obrovský hrnec s průměrem bezmála pět metrů se líně převaluje kolem dokola. Vypadá jako pozůstatek průmyslového věku, s hnědou barvou a kolomazí natřenými panty. Pak se otevře chřtán, který vyvrhne tuny vařící bavlny. Pleskne to na podlahu.
Tak to je ono – první část opravdových peněz. Převařená buničina, která je v ohni a páře 150 let staré fabriky upravena na papír.
Před sedmi generacemi tu rodina Cranů dostala první zakázku od Úřadu pro rytí a tisk na dodávku speciálního tiskového papíru. Ta samá rodina dostala podobnou zakázku i naposledy. Základ amerických dolarů zůstává už desetiletí stejný:
nezpracovaná bavlna z nikdy neutkané látky a textilní odpad, jako jsou třeba odřezky denimek značky Levi’s.
To není bankovka, to je zázrak
Aby stodolarovka byla nepadělatelná, příslušná komise navrhne několik změn a ministr financí je musí schválit. Nejvyšší americká bankovka je vlastně takový malý „stroj“, kterého se ročně vytiskne na 2,5 miliardy kusů.
Bankovka má Franklinův vodotisk a zapuštěné bezpečnostní vlákno. Ultrafialové a infračervené světlo odhalují vlastnosti, které využívají banky a bankomaty. Odrážené světlo zase spouští tajemné udělátko, které dá ve většině kopírek příkaz netisknout.
A pak je tu ten výrazný modrý plastový pruh, u nějž si většina Američanů myslí, že je tu omylem nebo chybně. Jde o novinku. „Je to první ochrana a hradní příkop pro padělatele,“ říká šéfka státní pokladny Rose Gumataotao Riosová (*1965).
Jen jedna firma na světě vlastní technologii a zcela rozumí tomu, jak proužek funguje (fabrika rodiny Cranů). Jde o mikroskopickou hru světla a lidského oka, protože uvnitř pruhu se vznášejí v trojrozměrném světě obrázky dvou ikon a několik číslovek 100.
Všude samý Benjamin
Tiskařské destičky se vyrábějí přibližně 17 hodin, a protože se opotřebovávají, ročně se jich musí vyrobit asi 700. Na jeden arch je potřeba 32 Benjaminů. Po tisku se vše suší a kontroluje. Sebemenší vada pošle bankovku do koše.
Neuvěřitelně silné nože pak půlí archy z 32 na 16. Další řezačky je dělí na osm, čtyři, dvě, zůstane jeden svazek se stovkou kusů. Počítače všechny bankovky sečtou a balík, kde je 100 stodolarovek, oblepí proužkem lesklého papíru. Na konci výrobního procesu je jedna paleta s fungl novými 64 miliony dolarů.