Je známo, že válka vytváří příležitosti k technologickému pokroku. A 2. světová válka toho byla typickým příkladem. S jakými vynálezy přicházeli nacisté, aby v této válce zvítězili?
Střílející stonožka
O co šlo: Dělo s nejdelší hlavní na světě.
Ve skutečnosti se jednalo o jakousi vysokotlakou pumpu. Návrh na vytvoření tohoto kanónu prosadil v roce 1943 německý konstruktér August Cönders, který ho díky svým kontaktům protlačil až k Hitlerovi. Tomu se samozřejmě dělo schopné přestřelit kanál La Manche zalíbilo.
Londýn na dostřel
Dělo s hlavní o délce 130 metrů bylo údajně schopno vystřelit 600 střel za hodinu, tedy 10 střel za jedinou minutu!
Bylo umístěno ve francouzském Mimoyeque, kde ho Němci zasadili hluboko do skály a zaměřili směrem na Londýn. Naštěstí dělo francouzský odboj lokalizoval a záhy na to ho spojenci zničili. Zbytky Střílející stonožky je dodnes možné na původním místě nalézt.
Velký Gustav
O co šlo: Největší dělo, jaké kdy bylo postaveno a ze kterého se skutečně střílelo.
Gigantické dělo se začalo konstruovat už v polovině 30. let minulého století v Kruppových závodech, podle jejichž ředitele bylo také pojmenováno. Stavba děla vyšla na 7 000 000 říšských marek. Hitler v Gustavovi viděl triumf německé techniky a vojenské síly.
Jeho bojové využití se ovšem hledalo jen těžko, v mobilní válce plné rychlých přesunů a neustálých pohybů fronty byl s nemotornou zbraní poněkud problém. Délka jeho hlavně se pohybovala okolo 32 metrů.
Obří železniční náklad
Na frontu totiž Velký Gustav musel putovat v 60 vagonech tažených speciální lokomotivou, přičemž pohyb byl možný jen po dvou souběžných železničních drahách vedle sebe. Obsluhu tvořilo téměř 2000 vojáků.
Takto byl Velký Gustav dopraven v rámci operace Barbarossa do bitvy o sovětskou Sevastopol – rozsáhlý komplex železobetonových pevností, který byl osazen několika obřími otočnými kopulemi s děly. Němci zde během bitvy ztráceli ohromné množství vojáků.
Krveprolití u Sevastopole
Před uvedením do provozu sestavovalo obří nacistické dělo 250 vojáků po 3 dny. Gustav vrhal k nepříteli střely o váze 4,7 tuny a 8 výstřely zcela zničil postavení těžkých pobřežních děl.
Velké muniční skladiště v zálivu Severnaja, jež bylo umístěno hluboko pod zemí, vyletělo do povětří po jediném zásahu. Gustav mohl vypálit jen 3 střely za hodinu, ale bohatě to stačilo.
Konec slavného kolosu
48 střel, které Gustav vypálil na Sevastopol, se stalo jedinými, které byly z obřího děla vystřeleny. Tento gigant stál poté sice ještě v palebném postavení u Leningradu, ale tam se do boje nedostal.
V roce 1945 našli Američané zbytky Gustava v lesích u Chemnitzu. Z obavy, aby dělo nepadlo do rukou Sovětů, ho raději zničili.
Sonický kanon
O co šlo: Zvukové dělo
Německým inženýrům se podařilo tuto zbraň vyvinout už na počátku 40. let – autorem vynálezu byl Richard Wallauschek. Sonický kanón měl využívat zvukové vibrace tak, aby dokázaly roztrhat člověka zevnitř.
Způsobit nevolnost, bolesti hlavy a zapříčinit stlačení vnitřních orgánů, například jater. Kanon fungoval na principu metanové spalovací komory, kde vznikal infrazvuk, který byl pak zesilován pomocí parabolických usměrňovačů.
Co způsoboval smrtící zvuk
Právě tam se měly tvořit smrtící zvukové vlny o frekvenci 800 – 1500 Hz. Předpokládalo se, že na vzdálenost 60 metrů bude onen zvuk schopen způsobit smrt do 30 sekund a že až na vzdálenost 300 metrů bude schopen vyřadit protivníky z boje.
Provedené pokusy na zvířatech ovšem ukázaly, že předpokládaná účinnost byl velmi přeceněný odhad. Zbraň se nikdy nedostala na bojiště.
Mini tanky Goliath
O co šlo: Dálkově ovládané mini tanky
Během 2. světové války Němci přišli i s několika tisícovkami kusů na dálku ovládaných zmenšenin tanků, jež byly schopné vézt náklad výbušnin. Tato zařízení byla určena především k čištění nepřátelských bunkrů, anebo ničení skutečných tanků.
Jeden mini tank dokázal uvézt až 100 kilogramů výbušnin, která měla za úkol napáchat co největší škody. Zásadním nedostatkem tohoto vynálezu byl ale fakt, že se ovládal prostřednictvím joysticku a 600 metrů dlouhého kabelu. Spojencům tedy stačilo kabel jednoduše přestřihnout a bylo po nebezpečí.
Landkreuzer
O co šlo: Supertank vyrobený z jediného kusu kovu
Německý projekt supertanku, který se měl jmenovat Landkreuzer, počítal s tím, že vyrobí z jediného kusu kovu stroj, jenž bude mít natolik silný pancíř, že ho žádná zbraň tehdejší doby nedokáže prorazit.
Jeho váha měla být okolo 1000 tun a měl pojmout 20 vojáků. Osazen měl být dvěma námořními děly, protitankovým dělem, dvěma kulomety a osmi menšími protiletadlovými děly.
Nakonec ztroskotal celý nápad už během výroby pouhé makety a projekt tak zůstal jen na papíře. Zjistilo se totiž, že odlít tak obrovský kus kovu je nemožné a podobným oříškem by bylo i uvést celý zamýšlený kolos do pohybu.
Fritz X
O co šlo: Bomba přezdívaná „matka všech moderních bomb“
Fritz X byla obrovská výbušnina s rádiovým přijímačem a sofistikovanými pohyblivými „kormidly“, díky kterým byla při míření na cíl velice efektivní. Dálkovým ovládáním bylo totiž možné upravovat dráhu letu, což bylo v době 2. světové války zcela jedinečné.
Bomba se používala zejména proti nepřátelským cílům, které byly dobře chráněny – například bitevním lodím. Americká loď Savannah musela být po zásahu touto bombou na celý rok odstavena.
Jedinou nevýhodu znamenala Fritzova hmotnost, protože jej bylo schopno unést jen několik speciálních německých letadel.
StG 44 – Sturmgewehr
O co šlo: První moderní útočná puška na světě
Design této pušky Hitlera tak ohromil, že to byl údajně právě on, kdo ji pojmenoval Sturmgewehr (útočná puška). Začala se ale využívat až ke konci války, a proto ji nijak zásadně neovlivnila.
Každopádně ale byla vybavena tím nejlepším, co bylo v té době dostupné. Nechybělo například infračervené vidění, které vojákům usnadňovalo střelbu za tmy, a skutečnou perličkou byl zahnutý nástavec hlavně, jenž umožňoval střílení za roh.
Tyto nástavce ale neměly dlouhou životnost a nenašly tedy uplatnění v dalším vývoji.
Létající talíře
O co šlo: Letouny s kruhovými křídly
Bylo vytvořeno několik prototypů – první z nich, BMW Flugelrad I V1 měl být údajně zalétán již v srpnu 1943. Na kbelském letišti v Praze se však uskutečnil pouze třísetmetrový skok ve výšce jednoho metru.
S druhým strojem byly údajně podobné pokusy realizovány na podzim 1944 poblíž letiště Neubiberg a vyvíjeny byly snad i dokonalejší verze létajících talířů BMW. Před koncem války však nacistický tým v Praze modely zničil a dokumentaci odvezl.
Horten Ho 229 / Messerschmitt Me 163 Komet
O co šlo: Dvojice převratných typů letounů
Horten byl bombardér schopný unést 900 kilogramů vojenského vybavení a letět až ve výšce 15 kilometrů. Nejvyšší dosažená rychlost činila neuvěřitelných 965 km/h! Tento letoun, vybavený dvěma turbo motory, dvěma kanóny a raketami poprvé vzlétl v roce 1944.
Příliš rychlý bombardér
To raketové letadlo Messerschmitt Me 163 Komet bylo schopné dosáhnout rychlosti až 1125 km/h. Oproti standardním americkým letounům to byla rychlost dvojnásobná.
Němci vyrobili kolem 300 kusů tohoto bombardéru, ale ukázalo se, že právě jeho rychlost je největším problémem. Komet sice snadno unikl nepříteli, ale jen těžko na něj zvládal zaútočit.
Supervoják
O co šlo: Voják s téměř nadlidskými schopnostmi způsobenými drogou
Němci běžně podávali svým vojákům v předních liniích pervitin, který jim pomáhal být déle ve střehu a připraven k boji. Mezi léty 1939 až 1945 mělo být německým vojákům podáno okolo 200 milionů tablet pervitinu.
Další z látek, která jim měla pomoci vytvořit supervojáka, bylo takzvané D-IX. Šlo o mix několika gramů kokainu, oxykodonu a pervitinu. Látka byla poprvé vyzkoušena na vězních v koncentračním táboře – ti po jejím podání museli chodit dokola se závažím.
Nárůst výdrže byl údajně značný, tato látka se ale přesto nikdy nezačala vyrábět sériově.