Je asi nejcennější a nejkrásnější římskou památkou ve městě. Současně patří k nejstarším křesťanským kostelům, které se v řecké Soluni dochovaly, a k unikátnosti Galeriovy rotundy přispívá také fakt, že nějakou dobu sloužila jako mešita.

Byla vybudována v Soluni na počátku 4. století. Neobvyklou stavbu na kruhovém půdorysu si objednal římský císař Galerius Valerius Maximianus (asi 258–311). K čemu měla sloužit, není ovšem zcela jasné.

„Někteří badatelé tvrdili, že pro svého zakladatele byla postavena jako mauzoleum, zatímco jiní navrhli, že to byl chrám možná zasvěcený Diovi,“ uvádí současný publicista Pavel Hlinovský.

Rotunda je každopádně vystavěná hlavně z cihel, stěny má silné přes šest metrů a na vrcholu kupole, ve výšce přes 30 metrů, se nachází malý světlík (okulus), kterým do interiéru proniká světlo.

Za císařova života se ji podle všeho nepodařilo dokončit a po jeho smrti na dlouhé roky zůstala prázdná a chátrala.

Překrásná výzdoba

Znovu ožila stavebním ruchem! Snad to byl římský císař Theodosius I. (347–395), kdo se ji na konci 4. století rozhodl přeměnit na křesťanský kostel, zasvěcený svatému Jiří (odtud další název stavby Agios Georgios).

Z toho důvodu je podstatně rozšířena o další prostory. Její interiér pak ozdobí mramorové obložení a překrásné malby a mozaiky, které stály spoustu peněz. „Spodní strany oblouků jednotlivých výklenků dekorují geometrické motivy, květy, ovoce a ptáci.

Na jižní klenbě nás uchvátí překrásné mozaiky s různými ptáky (kachny, křepelka, datel), na poškozené kupoli bájný pták Fénix a andělé,“ přibližuje část výzdoby současná publicistka Lenka Jindrová.

Minaret nestrhli

Jako křesťanský kostel bude rotunda sloužit téměř 1200 let. V roce 1590 ji Turci, okupující město, promění v mešitu a přistaví k ní minaret. Zůstane to tak až do roku 1912, kdy Soluň osvobozují řecké jednotky.

Budova je opět vysvěcena na křesťanský kostel, ovšem minaret u ní zůstane stát, což není běžná praxe. V roce 1978 antickou památku poškodí silné zemětřesení. Úřady ji ale rychle opraví a restaurátoři postupně začnou rekonstruovat její výzdobu v interiéru.

V současnosti je tato soluňská dominanta zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.